Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Při rozhodování o nároku obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů (§ 151 odst. 3 tr. ř.) soud přezkoumává správnost účtování úkonů právní pomoci poskytnutých ustanoveným obhájcem, nikoli však kvalitu úkonů poskytnuté právní pomoci.

Z podnětu stížnosti odsouzeného podané proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto podle § 155 odst. 1 tr. ř. o jeho povinnosti nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, nelze přezkoumávat správnost předchozího pravomocného usnesení, jímž soud rozhodl podle § 151 odst. 3 tr. ř. o výši odměny a náhradě hotových výdajů ustanoveného obhájce.Pokud odsouzený nemá nárok na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 tr. ř., o čemž soud rozhodne, je povinen státu nahradit tu částku, která byla na základě usnesení vydaného podle § 151 odst. 3 tr. ř. ustanovenému obhájci státem uhrazena.

Rozhoduje-li soud prvního stupně po právní moci odsuzujícího rozsudku podle § 155 odst. 1 tr. ř. o povinnosti odsouzeného k úhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem, je povinen zjistit, zda odsouzený má dostatečné prostředky k tomu, aby tyto náklady uhradil to zejména znamená, že je povinen zjistit majetkové poměry a výdělkové možnosti odsouzeného. Jestliže zjistí, že odsouzený nemá dostatek prostředků k tomu, aby uhradil náklady nutné obhajoby, a má proto nárok na obhajobu bezplatnou [§ 33 odst. 2, § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř.], vydá rozhodnutí, že z tohoto důvodu není povinen hradit odměnu a hotové výdaje uhrazené státem ustanovenému obhájci.

I. Ustanovení § 13, § 14 a § 15 vyhl. č. 270/1990 Sb. (advokátní tarif) obsahují sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní pomoci v určitých kategoriích věcí, nikoli výčet úkonů právní pomoci, za které náleží jiná nebo poloviční odměna. Postup podle § 16 odst. 3 cit. vyhl. proto může vycházet z porovnání pouze s úkony právní pomoci, které jsou uvedeny výlučně v ustanovení § 16 odst. 1 nebo odst. 2 cit. vyhl. pro všechny kategorie věcí, kterých se týkají sazby uvedené v § 13, § 14 a § 15 cit. vyhl. Přitom pro věci trestní je výše sazby odměny advokáta za jeden úkon právní pomoci určena v ustanovení § 15 odst. 1 cit. vyhlášky. Sazby uvedené v jejích ustanoveních § 13 a § 14 nelze v tomto řízení použít.

Obviněnému, jenž byl pravomocně uznán vinným, je nutno oznámit usnesení o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovenému obhájci (§ 151 odst. 3 tr. ř.) a takový obviněný je též osobou, která má právo podat proti takovému usnesení stížnost, protože se ho přímo dotýká.V žádosti o přiznání odměny podle § 151 odst. 2 tr. ř. musí ustanovený obhájce uvést i údaje potřebné k tomu, aby bylo zřejmé, že poskytl právní pomoc v rozsahu účtovaných úkonů.

V prípade celkom bezvýsledného návrhu na obnovu konania odsúdený ani iný navrhovatel nie je oprávnený podla § 151 odst. 4 Tr. por. na podanie sťažnosti proti rozhodnutiu podla § 151 odst. 3 Tr. por., i keď odsúdenému bol v konaní o tomto návrhu obhajca ustanovený. Podla § 153 odst. 1 Tr. por. je totiž takýto navrhovatel povinný nahradiť štátu iba trovy konania o návrhu na obnovu, ktoré stanovil paušálnou sumou minister spravodlivosti, nie však odmenu a hotové výdavky uhradené štátom ustanovenému obhajcovi.Predseda senátu podla § 155 odst. 1 Tr. por. rozhoduje iba o povinnosti na náhradu odmeny a hotových výdavkov uhradených štátom ustanovenému obhajcovi a nie o ich výške, pretože tá je daná uznesením podla § 151 odst. 3 Tr. por.

I. Obhájce obviněného se může vzdát opravného prostředku proti rozhodnutí týkajícímu se obviněného jen v jeho zastoupení (§ 41 odst. 2 tr. ř.). Jestliže se obhájce obviněného, který není zbaven způsobilosti k právním úkonům ani takováto jeho způsobilost není omezena, vzdá stížnosti proti rozhodnutí o vazbě a v řízení není spolehlivě zjištěno stanovisko obviněného k tomuto procesnímu úkonu, nelze stížnost obviněného proti takovému rozhodnutí o vazbě zamítnout z důvodu, že byla podána osobu, která se stížnosti výslovně vzdala. II. V případě rozhodování o stížnosti obviněného proti rozhodnutí o vazbě není soud oprávněn zkoumat otázky související se způsobem výkonu vazby. To znamená, že zdravotní stav obviněného, pokud nemá vliv přímo na existenci vazebních důvodů, není hlediskem, k němuž by se mohlo přihlížet při tomto rozhodování.