Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Obmedzovanie osobnej slobody vykonané násilným útokom obvineného voči poškodenému s úmyslom zmocniť sa cudzej veci zakladá znaky trestného činu lúpeže podla § 234 Tr. zák. a nie trestného činu obmedzovania osobnej slobody podla § 231 odst. 1, 2 Tr. zák. v jednočinnom súbehu s pokusom trestného činu krádeže podla § 8 odst. 1, § 247 Tr. zák. Pre kvalifikáciu trestného činu lúpeže v zmysle § 234 odst. 1 Tr. zák. nie je rozhodujúce, že páchatel koná v úmysle zmocniť sa cudzej veci, ktorá však patrí inej osobe, než je osoba voči ktorej používa násilie alebo hrozbu bezprostredného násilia.

Konanie člena organizovanej skupiny vytvorenej na spáchanie trestného činu krádeže podla § 247 odst. 1, 2 písm. a) Tr. zák., ktorý vybočí z pôvodnej dohody a veci sa zmocní násilím, treba posúdiť ako trestný čin lúpeže podla § 234 Tr. zák., avšak bez použitia kvalifikačnej okolnosti podla § 234 odst. 2 písm. a) Tr. zák., že lúpež spáchal ako člen organizovanej skupiny. Konanie ostatných členov organizovanej skupiny treba v takom prípade posúdiť ako dokonaný trestný čin krádeže podla § 247 odst. 1, 2 písm. a) Tr. zák., lebo všetky znaky tohto trestného činu boli spoločným konaním členov skupiny naplnené a exces jedného z členov spočíva v tom, že navyše použil násilie, aby sa zmocnil veci.

O trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jde, jestliže pachatel jedná v úmyslu zmocnit se cizí věci v bezprostřední časové návaznosti na užité násilí nebo pohrůžku bezprostředního násilí. Jestliže však pachatel užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu donutit poškozeného, aby mu vydal věc někdy v budoucnosti, jde o trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.

Ani výjimečně malá intenzita násilí nemůže být důvodem pro kvalifikaci činu jako trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák., protože o takový trestný čin může jít jen v případě, že se pachatel zmocní cizí věci bez použití jakéhokoliv násilí, resp. pohrůžky bezprostředního násilí. Nižší intenzita násilí pouze snižuje stupeň nebezpečnosti trestného činu loupeže pro společnost, což lze vyjádřit při ukládání trestu.

Zhodnocení poznatků o rozhodování soudů o některých trestných činech proti svobodě se zvláštním zaměřením na trestný čin loupeže

K zachování totožnosti skutku postačí totožnost jednání nebo totožnost následku. Je-li obviněný stíhán proto, že se zmocnil cizí věci krádeží, popř. loupeží, je zachována totožnost následku, jestliže se zjistí, že se věci sám nezmocnil, ale že tuto věc, odcizenou, popř. uloupenou jinou osobou nebo to, co bylo za tuto věc získáno, na sebe převedl, tedy že se nedopustil trestného činu krádeže, popř. loupeže, ale trestného činu podílnictví. Naopak, je-li obviněný stíhán proto, že převedl na sebe věc, kterou odcizila jiná osoba, je zachována totožnost následku a tím i totožnost skutku, jestliže se zjistí, že obviněný věc na sebe nepřevedl, ale sám ji odcizili, tedy že nespáchal trestný čin podílnictví, ale trestný čin krádeže (popř. loupeže).

Užije-li pachatel proti jinému násilí nebo hrozby bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se klíčů od motorového vozidla proto, aby vozidlo neoprávněně užíval, dopustí se dokonaného trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., i když od zmocnění se klíčů pak upustí proto, že poškozený pod vlivem násilí, popř. hrozby bezprostředního násilí pachatele sveze na žádané místo.