Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Ani výjimečně malá intenzita násilí nemůže být důvodem pro kvalifikaci činu jako trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák., protože o takový trestný čin může jít jen v případě, že se pachatel zmocní cizí věci bez použití jakéhokoliv násilí, resp. pohrůžky bezprostředního násilí. Nižší intenzita násilí pouze snižuje stupeň nebezpečnosti trestného činu loupeže pro společnost, což lze vyjádřit při ukládání trestu.

Zhodnocení poznatků o rozhodování soudů o některých trestných činech proti svobodě se zvláštním zaměřením na trestný čin loupeže

K zachování totožnosti skutku postačí totožnost jednání nebo totožnost následku. Je-li obviněný stíhán proto, že se zmocnil cizí věci krádeží, popř. loupeží, je zachována totožnost následku, jestliže se zjistí, že se věci sám nezmocnil, ale že tuto věc, odcizenou, popř. uloupenou jinou osobou nebo to, co bylo za tuto věc získáno, na sebe převedl, tedy že se nedopustil trestného činu krádeže, popř. loupeže, ale trestného činu podílnictví. Naopak, je-li obviněný stíhán proto, že převedl na sebe věc, kterou odcizila jiná osoba, je zachována totožnost následku a tím i totožnost skutku, jestliže se zjistí, že obviněný věc na sebe nepřevedl, ale sám ji odcizili, tedy že nespáchal trestný čin podílnictví, ale trestný čin krádeže (popř. loupeže).

Užije-li pachatel proti jinému násilí nebo hrozby bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se klíčů od motorového vozidla proto, aby vozidlo neoprávněně užíval, dopustí se dokonaného trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., i když od zmocnění se klíčů pak upustí proto, že poškozený pod vlivem násilí, popř. hrozby bezprostředního násilí pachatele sveze na žádané místo.

Zpráva o výsledcích průzkumu soudní praxe při rozhodování o dokonaných trestných činech vraždy podle § 219 tr. zák. a trestných činech ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 2 tr. zák., o nichž bylo pravomocně rozhodnuto soudem v letech 1973 až 1974

Pětičlenný senát Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky zaujal v neveřejném zasedání konané dne 18. února 1976 podle § 27 odst. 1 písm. c) zák. č. 36/1964 Sb. o organizaci soudů a o volbách soudců ve znění zák. č. 156/1969 Sb. k otázce, zda peníze z výhry v karetní hře jsou ve vztahu k tomu, kdo prohrál a plnil, cizí věcí ve smyslu ustanovení § 234 odst. 1, § 247 odst. 1 tr. zák. toto stanovisko: Peníze z předané výhry v karetní hře jsou ve vztahu k tomu, kdo prohrál a plnil, cizí věcí ve smyslu ustanovení § 234 odst. 1, § 247 odst. 1 tr. zák. Peníze z nepředané výhry v karetní hře jsou ve vztahu k tomu, kdo vyhrál, cizí věcí ve smyslu ustanovení § 234 odst. 1, § 247 odst. 1 tr. zák.

Jestliže pachatel loupeže svou oběť úmyslně usmrtí, dopouští se trestného činu vraždy podle § 219 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona.