Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Pokud řízení o dědictví po původním vlastníkovi věci, vydávané podle zákona č. 87/1991 Sb., bylo zastaveno podle ustanovení § 32 dříve platného zákona č. 95/1963 Sb., je podmínka předložení závěti v dědickém řízení (viz § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 87/1991 Sb.) splněna i v případě, že závěť byla předložena až v souvislosti s dodatečným projednáním dědictví podle ustanovení § 47 dříve platného zákona č. 95/1963 Sb. ohledně nově najevo vyšlého majetku, který byl ke dni úmrtí zůstavitele (původního vlastníka vydávané věci) v jeho vlastnictví. I podmínka předložení závěti v dědickém řízení musí však být jako podmínka vzniku nároku na vydání věci podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. splněna nejpozději do konce lhůty uvedené v ustanovení § 5 odst. 2 téhož zákona.

Podala-li žalobu o vydání věci nebo žalobu o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, oprávněná osoba, která podala včas výzvu k vydání věci (§ 5 odst. 1 tohoto zákona), a to u té právnické osoby (organizace, orgánu), o níž se důvodně domnívá, že věc drží /1/, potom v případě nedostatku způsobilosti být účastníkem občanského soudního řízení na straně žalovaného postupuje soud podle ustanovení § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. Soud tu vyzve žalobce k opravě nebo k doplnění žalobního návrhu anebo k jinému odstranění jeho nedostatků. Neodstranění uvedeného nedostatku vede k zastavení řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.) v takovém případě soud nerozhoduje ve věci.

Přešla-li zemědělská nemovitost na stát za okolností uvedených v ustanovení 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb. a ze státu na fyzické osoby, pak vůči nim přichází ze strany oprávněné osoby jen uplatnění nároku, že na ni přechází vlastnictví k nemovitosti podle ustanovení 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., nikoli uplatnění nároku na vydání nemovitosti nebo nároku na uložení povinnosti uzavřít s oprávněnou osobou dohodu o vydání nemovitosti.Uplatnění nároku podle ustanovení 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. bylo možné jen ve lhůtě do 31. 12. 1992.

K výkladu některých ustanovení zákona č. 403/1990 Sb., zákona č. 87/1991 Sb. a zákona č. 92/1991 Sb. i zákona č. 229/1991 Sb. v praxi soudů.

Pro uplatnění nároků podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. proti povinným osobám uvedeným v § 47a zákona č. 92/1991 Sb. ve znění zákona č. 92/1992 Sb. platí lhůty uvedené v tomto zákonném ustanovení a nikoli lhůty podle zákona č. 87/1991 Sb.

V občanském soudním řízení o vydání nemovitostí oprávněné organizaci, jíž se navracejí podle stavu k 31.3.1948 (ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 173/1990 Sb., ve znění zákona č. 247/1991 Sb., a ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 231/1991 Sb., ve znění zákona č. 312/1991 Sb.), je nutno pokládat za rozhodující nabytí práv k nemovitostem podle rozhodnutí tehdy příslušných orgánů (např. Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy), i když o tomto nabytí, k němuž došlo v období 1945-1948, nebyl proveden zápis do pozemkové knihy, popřípadě byl proveden později.

Prodloužení lhůt k uplatnění nároků podle ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. (k němuž došlo zákonem č. 39/1993 Sb.) se nevztahuje na nároky uplatňované podle zákona č. 243/1992 Sb., který má v ustanovení 11 upravenou samostatně lhůtu pro uplatnění nároků podle tohoto zákona.