Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Správce konkursní podstaty je oprávněn vypovědět (§ 14 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném od 1. 5. 2000) i smlouvu o nájmu honitby, uzavřenou úpadcem. Nejde o nesprávný úřední postup, jestliže příslušný správní úřad ve věcech myslivosti nerozhodl o schválení plánu chovu a lovu v pronajaté honitbě, který předložil žadatel, jemuž pro dané období právo myslivosti nepříslušelo.

Jestliže jednatel úpadkyně - společnosti s ručením omezeným uhradí státu ze svých peněz po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně v rámci ustanovení § 147a tr. zák., o účinné lítosti, některou z pohledávek uvedených v § 147 tr. zák., dluh úpadkyně vůči státu jako konkursnímu věřiteli tímto splněním v uhrazeném rozsahu zanikne. Nejde o plnění, které by po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně mělo být poskytnuto (namísto státu) do konkursní podstaty úpadkyně. Zanikla-li zjištěná pohledávka konkursního věřitele v souladu se zákonem po prohlášení konkursu na majetek úpadce jinak než poměrným uspokojením z majetku konkursní podstaty a konkursní věřitel nevzal přihlášku pohledávky v příslušném rozsahu zpět, jde v rozsahu takového zániku o pohledávku spornou. Jakmile tato skutečnost vyjde najevo v konkursním řízení, bude konkursní soud rozhodovat na schůzi věřitelů, které se takový věřitel zúčastní, o jeho hlasovacím právu podle § 10 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007. V rozvrhovém usnesení se v uspokojeném rozsahu ke zjištěné pohledávce takového konkursního věřitele nepřihlédne.

Ustanovení § 150 odst. 1 tr. zák. o trestném činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu je skutkovou podstatou, která má tzv. blanketní dispozici, protože trestnost je zde podmíněna porušením zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, jehož se trestní zákon dovolává, pokud vyžaduje neoprávněné použití ochranné známky nebo označení s ní snadno zaměnitelného. Ohledně případné neznalosti zákona o ochranných známkách se tudíž uplatní zásada, že se posuzuje stejně jako neznalost samotného trestního zákona, takže neomlouvá pachatele trestného činu. Úmyslné zavinění, které je podle § 3 odst. 3 a § 4 tr. zák. nutné k naplnění uvedené skutkové podstaty, však nebude možné dovodit, jestliže obviněný sice použil na výrobcích téhož druhu označení snadno zaměnitelné s ochrannou známkou, o jejímž zápisu do rejstříku ochranných známek ovšem nevěděl a jejíž ochranu ani nemohl předpokládat s ohledem na skutečnost, že známka byla složena jen z písmen a číslic bez jakéhokoli jejich výtvarného zpracování, a neměla tudíž dostatečnou rozlišovací způsobilost ve smyslu § 4 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.

Soudem ustanovený znalec, který vypracoval chybný znalecký posudek, odpovídá za škodu, která vznikla účastníku řízení tím, že mu soud na základě tohoto posudku přiznal nižší plnění.

I. Důležitou povinností při opatrování nebo správě cizího majetku ve smyslu § 255a odst. 1 tr. zák. je taková podle zákona uložená nebo smluvně převzatá povinnost, jejíž porušení je s ohledem na její charakter a význam zpravidla spojeno s nebezpečím vzniku značné škody na cizím opatrovaném nebo spravovaném majetku, pokud tedy jejím porušením může snadno dojít k takovému škodlivému následku, resp. účinku.

 II. U trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1 tr. zák. se zavinění z vědomé nedbalosti podle § 5 písm. a) tr. zák. vztahuje nejen k následku, resp. účinku spočívajícímu ve značné škodě, ale i k jednání pachatele, včetně porušení podle zákona uložené nebo smluvně převzaté důležité povinnosti při opatrování nebo správě cizího majetku.

Za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osoba ve smyslu ustanovení § 3 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb.) odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 zákona č. 120/2001 Sb.

Proti usnesení, kterým insolvenční soud ukládá insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je odvolání přípustné. Nejde o usnesení vydané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu.

Insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh vadný ve smyslu § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů nebo nejsou-li k němu připojeny přílohy předepsané ustanovením § 128 odst. 2 uvedeného zákona.