Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Překážkou uznání rozsudku soudu se sídlem ve Slovenské republice na území České republiky podle § 384a tr. ř. jako cizozemského soudu není sama o sobě skutečnost, že jde o rozsudek z doby před 1. 1. 1993, tedy z doby existence České a Slovenské Federativní Republiky (srov. č. 37/1996 Sb. rozh. tr ).

Pro splnění podmínky čl. 3 odst. 1 písm. a) Úmluvy o předávání odsouzených osob (č. 553/1992 Sb.), podle které musí být předávaná osoba státním občanem vykonávající strany, je rozhodující státní občanství v době řízení o předání, nikoli v době spáchání trestného činu.

V případě mezinárodní spolupráce podle článku 31 odst. 1, 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci (č. 209/1993 Sb.), kdy má být na území České republiky vykonán trest odnětí svobody uložený občanu České republiky rozsudkem soudu na území Slovenské republiky a odsouzený se v době žádosti o předání k výkonu trestu již nachází na území České republiky, musí být z jeho vyjádření souhlasu s tímto postupem ve smyslu článku 3 odst. 1 písm. d) a článku 7 štrasburské Úmluvy o předávání odsouzených osob (č. 553/1992 Sb.) patrno, že si je vědom i skutečnosti, že nemůže být vydán k výkonu trestu do ciziny.

Ke stanovení způsobu výkonu trestu odnětí svobody při rozhodování soudu podle 384d tr. ř. o výkonu rozsudku Rakouské republiky (Smlouva mezi ČSFR a Rakouskou republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí ve věcech trestních, uveřejněná pod č. 113/1992 Sb.). Pro posouzení, zda je při postupu podle 39a tr. zák. dodržena zásada čl.15 odst. 2 uvedené smlouvy, podle které nesmí být celkový dopad výkonu rozhodnutí ve státě vykonávajícím pro odsouzeného nepříznivější než v případě pokračování ve výkonu rozhodnutí ve státě odsuzujícím, je rozhodující skutečnost, jakým způsobem by byl trest odnětí svobody vykonáván v Rakouské republice v případě pokračování jeho výkonu. Ze skutečnosti, že v Rakouské republice způsob výkonu trestu neurčuje soud v odsuzujícím rozhodnutí, nelze dovodit, že pro odsouzeného je při rozhodování podle 384d tr. ř. nutno zvolit nejmírnější způsob výkonu trestu.

Nelze vyhovět návrhu na uznání cizího rozhodnutí o neplatnosti manželství manželů, z nichž alespoň jeden je občanem České republiky, když toto manželství bylo uzavřeno na území České republiky poté, co předchozí manželství obou manželů byla pravomocně rozvedena českým soudem, jestliže důvodem určení neplatnosti manželství vysloveného cizím soudem bylo jen to, že rozhodnutí českého soudu o rozvodu manželství, předcházející uvedenému uzavření sňatku, nebylo ohledně jednoho z manželů, který měl cizí státní občanství, ještě uznáno příslušným orgánem pro území státu, o jehož státní občanství u jednoho z manželů šlo.

Při posuzování formální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy podle 41 tr. zák. nelze přihlížet k odsouzení a potrestání obviněného soudem se sídlem ve Slovenské republice, i kdyby k odsouzení a potrestání došlo před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky. K takovému odsouzení je možné přihlížet pouze jako k přitěžující okolnosti v zákoně výslovně neuvedené.

Rozhodnutí cizího soudu, jímž bylo prohlášeno za neplatné manželství cizího státního občana s čs. státní občankou, nelze pokládat za příčící se čs. veřejnému pořádku jen z toho důvodu, že právní řád ČSFR neupravuje mezi okolnostmi vylučujícími uzavření manželství (§ 11 až § 17 zák. o rod.) právní důvod neplatnosti, na jehož základě byla cizím soudem určena neplatnost manželství. Takové rozhodnutí lze tedy uznat na území ČSFR.