Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Skutková podstata trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. vyžaduje přisvojení si cizí věci (nebo jiné majetkové hodnoty), která byla pachateli svěřena. Jestliže pachatel byl na základě smlouvy (např. smlouvy o zajištění ostrahy a ochrany majetku) zavázán pouze střežit cizí věci před odcizením, poškozením nebo zničením, pak mu tyto věci nebyly svěřeny, tj. předány do jeho dispozice, a nedostaly se tak z faktické moci jejich vlastníka či jiné oprávněné osoby. Proto jednání pachatele, který si neoprávněně přisvojí takové střežené věci tím, že se jich zmocní, nevykazuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., ale za splnění dalších podmínek půjde o trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. *) *) Poznámka redakce: Nyní jde o rozlišení trestných činů krádeže podle § 205 odst. 1 a zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku.

Pro odlišení trestných činů krádeže podle § 247 tr. zák. a zatajení věci podle § 254 tr. zák. v případě nálezu věci je rozhodující, zda pachatel v době, kdy ji nalezne, ví, že tato patří někomu jinému a že ji tímto odnímá z jeho dispozice. Je-li tomu tak, jde o trestný čin krádeže, v opačném případě se bude jednat o trestný čin zatajení věci. Tyto okolnosti je nutné zjišťovat k okamžiku, kdy věc pachatel nalezne (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 17/1980 Sb. rozh. tr.).

I. Jestliže v době rozhodování soudu o dalším trestném činu téhož obviněného ohledně jeho dřívějšího odsouzení ještě nenastala zákonná fikce, že na obviněného, kterému byl uložen toliko trest obecně prospěšných prací, se hledí, jako by nebyl odsouzen, neboť dosud zcela nevykonal trest obecně prospěšných prací, popřípadě nebylo rozhodnuto o upuštění od výkonu tohoto trestu nebo jeho zbytku (§ 45a odst. 5 tr. zák.), pak nemůže soud rozhodující o vině obviněného oním dalším trestným činem, jímž je trestný čin krádeže, ani v rámci řešení otázky, zda uvedené dřívější odsouzení naplňuje zákonný znak „odsouzen“ nebo „potrestán“ ve smyslu § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., dospět postupem podle § 9 odst. 1 tr. ř. k závěru o vzniku fikce, že se na obviněného hledí, jako by nebyl odsouzen. 

II. Pokud trest obecně prospěšných prací ještě nebyl zcela vykonán, odsouzený může zavdat příčinu k jeho přeměně v trest odnětí svobody buď tím, že nevede řádný život, nebo tím, že zaviněně nevykoná tento trest ve stanovené době (§ 45a odst. 4 tr. zák.). Důvodem k přeměně mohou být obě tyto okolnosti současně, avšak postačí existence kterékoliv z nich. 

Jestliže lze učinit závěr, že odsouzený nevedl v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací řádný život, je na místě přeměnit tento trest (nebo jeho nevykonaný zbytek) v trest odnětí svobody, a to bez ohledu na skutečnost, zda u odsouzeného nastala taková změna jeho zdravotního stavu, která by jinak odůvodňovala rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu obecně prospěšných prací (§ 340a odst. 1 tr. ř.).

Za věc, kterou má poškozený při sobě ve smyslu ustanovení § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., lze považovat i věc, již odložil nebo upustil ve své bezprostřední blízkosti a má ji ve své moci.

Porosty vysázené na pozemku a s tímto pozemkem trvale spojené, nemají povahu samostatné věci, protože jsou součástí pozemku jako věci hlavní (§ 120 obč. zák.), a proto nemohou být předmětem trestného činu krádeže. Pokud však jsou vykopány, změní se jejich právní charakter, neboť přestanou být součástí pozemku, a lze je tak pokládat za věc (resp. cizí věc) i z hlediska ustanovení § 247 tr. zák. Jednání pachatele, který se těchto porostů původně trvale spojených s pozemkem tímto způsobem zmocní, aniž by přitom pozbyly svou užitnou hodnotou, lze při splnění dalších zákonných podmínek posoudit jako trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.

I. Účastenství (§ 10 odst. 1 tr. zák.) na trestném činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. přichází v úvahu pouze v tom případě, kdy se pachatel (§ 9 tr. zák.) dopusí krádeže za podmínek uvedených v tomto ustanovení, tedy přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, a jestliže současně i tato okolnost, týkající se pachatele, je pokryta úmyslným zaviněním účastníka. Nevyžaduje se, aby sám účastník byl v posledních třech letech pro trestný čin krádeže odsouzen nebo potrestán. II. Překážka uvedená v ustanovení § 259 odst. 5 písm. a) tr. ř., podle které nemůže odvolací soud sám uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn, odůvodňuje v takové věci, ve které připadá v úvahu odsuzující rozsudek, postup podle § 259 odst. 1 tr. ř., tedy vrácení věci soudu prvního stupně, aby ji znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Jestliže byl obviněný přítomen alespoň části násilného jednání pachatele vůči poškozenému, které směřovalo ke zmocnění se jeho věcí anebo z jiných důvodů o takovém jednání věděl, a poté, když se pachatel věcí poškozeného takto zmocňoval, s ním je (popř. některou z nich) odnášel z bytu poškozeného, pak takové jednání obviněného je nutno posoudit jako účastenství ve formě pomoci k trestnému činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. c), § 234 odst. 1 tr. zák., a nikoliv jen jako pomoc k trestnému činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. Účastenství ve formě pomoci k trestnému činu loupeže je možné, na rozdíl od spolupachatelství k tomuto trestnému činu, i poté, co pachatel trestný čin loupeže již dokonal, avšak ještě nedokončil (srov. rozhodnutí pod č. 34/1968 Sb. rozh. tr.).