Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

I. Důkaz výslechem obžalovaného v hlavním líčení musí být proveden způsobem, který stanoví trestní řád v § 91 násl. a v 207 příp. v § 208. Ta takovýto důkaz však nemůže být považováno vylíčení skutku obviněným před znalci při přípravě znaleckého posudku.

II. Je v rozporu s § 92 odst. 3 tr. ř., je-li obviněný při kladení otázek za účelem doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů přesvědčován, že jeho výpověď je nepravdivá a je mu předstírán názor vyslýchajícího na obsah výpovědi s cílem přizpůsobit výpověď obviněného tak, aby byla v souladu s výsledky místního ohledání a pitvy, které jsou známy vyslýchajícímu.

III. I rekonstrukce činu jakožto druh ohledání může být důkazem v trestním řízení (§ 89 odst. 2 tr. ř.) při provádění tohoto důkazu však nesmí být obviněný orgány činnými v trestním řízení usměrňován ohledně jeho počínání při činu, které během rekonstrukce znázorňuje nebo líčí.

Dostatočné odôvodnenie postavenia obvineného pred súd vo zmysle § 176 odst. 1 tr. por. je odvislé od toho, či v prípravnom konaní vykonali orgány činné v trestnom konaní dokazovanie o všetkých okolnostiach, ktoré je treba pred súdom dokazovať (§ 89 odst. 1 tr. por.), teda aj o okolnostiach, ktoré majú vplyv na stupeň nebezpečnosti činu pre spoločnosť. U trestného činu opilstva podla § 201 tr. zák. je nutno dokazovať už v prípravnom konaní nielen skutočnosť, že obvinený riadil motorové vozidlo pod vplyvom alkoholu, ale aj časové rozpätie, v ktorom požíval alkoholické nápoje, v akej dobe pred započatím jazdy sa tak stalo, množstvo a druh týchto nápojov, teda okolnosti, dôležité aj pre posúdenie stupňa

I. Změnilo-li se při odročení hlavního líčení (veřejného zasedání) sestavení senátu a je tedy nutné provést hlavní líčení (veřejné zasedání) znovu (§ 219 odst. 2, § 238 tr. ř.), nestačí pouze konstatovat obsah protokolu o předchozím hlavním líčení (veřejném zasedání), ale musí být znovu vyslechnut obviněný a svědci, které soud vyslechl před odročením hlavního líčení (veřejného zasedání).

III. Obsah doznání obviněného se považuje za věrohodný jenom, je-li věrohodnost prokázána dalšími věrohodnými důkazy.

K výkladu § 3 odst. 1 al. 1 vyhlášky ministerstva vnitra č. 80/1966 Sb. o pravidlech silničního provozu. Povinnost řidiče prohlédnout před jízdou vozidlo, jeho vybavení a výstroj a zjištěné závady odstranit a použít k jízdě jen vozidla, jehož celkový stav odpovídá technickým podmínkám provozu vozidel na silnicích, se vztahuje na počátek ježdění s vozidlem např. na začátku směny, dne apod., anebo po mimořádné události, jako je kupř. náraz vozidla na překážku atd. Tuto povinnost však řidič nemá před každým jednotlivým vjetím na silnici kupř. při provozu traktoru v zemědělství, při odvozu zeminy nákladním autem na stavbě, při každém výjezdu z provozních prostor podniku na veřejnou komunikaci apod.

Řidič smí jet nejvýše takovou rychlostí, jaká mu umožní bezpečně zastavit na vzdálenost, na kterou vidí. To platí zejména pro jízdu za snížené viditelnosti a při zapjatých světlech. Přitom musí řidič brát v úvahu vedle vlastní brzdné dráhy i reakční dobu a dráhu technické prodlevy brzd.

Ustanovení § 102 odst. 2 tr. ř. se vztahuje jenom na výslech osoby, která je v době dalšího řízení stále ještě mladší než patnáct let. Má-li tedy být v řízení před soudem proveden důkaz svědeckou výpovědí osoby, která byla vyslechnuta před dovršením patnáctého roku věku za dodržení podmínek § 102 odst. 1 tr. ř., ale v době výslechu před soudem již patnáctý rok dovršila, nelze provést tento důkaz přečtením protokolu bez podmínek uvedených v § 211 tr. ř.