Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Je dána pravomoc soudu v České republice projednávat návrh na schválení rozhodnutí v podstatné věci týkající se nezletilého dítěte (§ 80 odst. 2 zák. o rod.), podaný opatrovníkem, který byl tímto českým soudem ustanoven (§ 78 odst. 1 zák. o rod.) a podléhá jeho pravidelnému dozoru (§ 80 odst. 1 zák. o rod.), i když jde o nezletilé dítě, které nemá státní občanství České republiky, ale má bydliště u opatrovníků, jenž nezletilé dítě vychovává, zastupuje je a spravuje jeho záležitosti místo rodičů.

Základem pro vydání rozsudku pro zmeškání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá. Neúplná tvrzení, z nichž takový závěr odvodit nelze, nebo tvrzení, která jsou s žalobním návrhem v rozporu, neumožňují vyhovět návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání.

Rozhodnutí správního orgánu o povinnosti složit kauci podle ustanovení § 3 zákona č. 39/1993 Sb. je rozhodnutím předběžné povahy a proto takové rozhodnutí nemůže být ve smyslu ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o.s.ř. přezkoumáváno soudem.

Zákon č. 39/1993 Sb. zakládá v ustanoveních § 2 a 3 kompetenci okresních úřadů k zahájení jednak řízení o uložení pokuty ( § 2), zahajovaného z moci úřední, a jednak řízení o uložení povinnosti složit kauci ( § 3), zahajované na návrh oprávněné osoby. V řízení o uložení pokuty je účastníkem jen fyzická osoba, o jejíchž povinnostech se v řízení rozhoduje, tedy ten, jemuž má být pokuta uložena. Oprávněná osoba podle zákona č. 229/1991 Sb. má v tomto řízení postavení oznamovatele nebo svědka, ale není účastníkem řízení o uložení pokuty. V řízení o uložení povinnosti složit kauci je oprávněná osoba (ve smyslu ustanovení zákona č. 229/1991 Sb.) účastníkem řízení (srov. § 14 zákona č. 71/1967 Sb.). Žalobu podle ustanovení § 247 a násl. o. s. ř. může podat jen ten, kdo byl správním rozhodnutím zkrácen na svých právech, nikoli jen na svém zájmu

Domáhá-li se žalobce, aby soud zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, aniž by ve věci proběhlo řízení o řádném opravném prostředku před správním orgánem, musí se soud zabývat (ve smyslu ustanovení § 41 o.s.ř.) tím, zda je podání žalobce nepřípustnou žalobou, o níž se řízení zastaví podle ustanovení § 250d odst. 3 o.s.ř., anebo zda je míněn řádný opravný prostředek ve správním řízení, který je třeba postoupit příslušnému správnímu orgánu k rozhodnutí o něm (§ 104 odst. 1 o.s.ř.).

Přitom soud přihlíží k obsahu podání, k včasnosti podání, k poučení, jež bylo dáno v rozhodnutí správního orgánu, i k dalším okolnostem případu.

Jestliže odvolací soud provádí dokazování v řízení o výživném nezletilého dítěte, potom nemůže postupovat podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. g) o. s. ř., umožňující jinak projednat odvolání proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto jen u výživě nezletilého dítěte, bez nařízení jednání, nýbrž musí toto dokazování provádět při jednání, aby účastníci mohli uplatnit své právo vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny (srov. § 122 odst. 1, § 123 a § 129 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže takto nepostupuje, je tu dán dovolací důvod podle ustanovení § 237 písm. f) o. s. ř.

Bylo-li řízení o dědictví zastaveno pro nedostatek jmění nebo pro předlužení dědictví anebo pro připadnutí dědictví státu, musí odměnu notáře jako soudního komisaře poukázat (po právní moci usnesení o určení její výše) notáři příslušný okresní soud, který jej podle ustanovení § 38 o.s.ř. pověřil úkony v řízení o dědictví.