Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Ke sdělení obvinění podle § 160 odst. 1 tr. ř. nepostačuje, je-li orgánům činným v trestním řízení známa jen totožnost osoby, která by mohla být podezřelou ze spáchání trestného činu, není-li jim však zatím známo, jakým konkrétním způsobem se měla tato osoba na trestném činu podílet a jaký trestný čin lze v jejím jednání spatřovat. 

Proto výslech svědka, který je cizincem a jenž prakticky ihned poté, kdy přichází v úvahu možnost provedení jeho výslechu, odjede zpět do svého domovského státu, může být neodkladným úkonem (a popřípadě také neopakovatelným úkonem) ve smyslu § 160 odst. 2, 4 tr. ř., pokud v době tohoto výslechu orgánům činným v trestním řízení ještě nejsou známy všechny potřebné skutečnosti k zahájení trestního stíhání.*)

Je-li v trestní věci jednoho obviněného vyslýchána v postavení svědka osoba, jež se nějakým způsobem měla podílet na spáchání trestného činu obviněného, má právo odmítnout vypovídat podle § 100 odst. 2 tr. ř., pokud jde o její vztah k věci, pouze tehdy, jestliže by si svou výpovědí způsobila nebezpečí trestního stíhání. Pokud by však stíhané jednání mohlo být u takového svědka posouzeno pouze jako přestupek, a tuto skutečnost lze zjistit, aniž by byl porušen smysl uvedeného ustanovení, nemá svědek právo odmítnout vypovídat a mohl by být k výpovědi nucen i ukládáním pořádkových pokut podle § 66 tr. ř.

1. O tom, zda svědek využívá či nikoli své právo odmítnout ve věci výpověď podle ustanovení § 100 odst. 1 TrŘ, se nepochybně musí vyjádřit takovým způsobem, aby nebylo pochyb o jeho projevené vůli. Na druhé straně však není možno svědka nutit, aby použil přímo zákonné formulace, že „nevyužívá práva odepřít výpověď“. 2. Požadavkem ve smyslu § 211 odst. 3 TrŘ na umožnění přítomnosti obviněného nebo obhájce při výslechu svědka, který má právo podle § 100 TrŘ odepřít výpověď a který toto právo může kdykoli v budoucnu a tedy i v hlavním líčení využít, se zajišťuje použitelnost tohoto důkazu z hlediska zachování rovnosti stran při jeho provádění a splnění požadavku mezinárodních smluv, aby alespoň jednou v průběhu trestního řízení měl obviněný nebo jeho obhájce možnost položit svědkovi potřebné otázky. Jestliže jde o dřívější výslech svědka učiněný v přípravném řízení, pak bude splněna podmínka ustanovení § 211 odst. 3 TrŘ, že obviněný měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit, umožní-li vyšetřovatel [nebo státní zástupce vzhledem k § 174 odst. 2 písm. c) TrŘ] obviněnému podle § 164 odst. 4 TrŘ zúčastnit se vyšetřovacího úkonu spočívajícího ve výslechu svědka a klást vyslýchanému svědkovi otázky. U obhájce pak jde tato podmínka uvedená v § 211 odst. 3 TrŘ ještě nad rámec obecného ustanovení § 165 TrŘ, které se uplatňuje u všech vyšetřovacích úkonů. Podmínka, že obhájce měl možnost se zúčastnit v přípravném řízení výslechu svědka, který pak u hlavního líčení využil právo odepřít výpověď, proto bude splněna jen tehdy, když vyšetřovatel [nebo státní zástupce vzhledem k § 174 odst. 2 písm. c) TrŘ] obhájci sdělí včas dobu a místo konání výslechu takového svědka, a to i v případě, že obhájce neučinil oznámení podle § 165 odst. 2 TrŘ.

Svědka, který odpírá vypovídat bez důvodů uvedených v ustanoveních 99 odst. 1, 2 a 100 odst. 1, 2 tr. ř., lze nutit vypovídat uložením pořádkové pokuty podle 66 tr. ř. Takové opakované odepření vypovídat může být, pokud je vyjádřením nedůvěry svědka ve spravedlivé rozhodnutí soudu, urážlivým chováním vůči soudu ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu pohrdání soudem podle 169b tr. zák. Při rozhodování o uložení pořádkové pokuty svědkovi, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu, je třeba pečlivě zvažovat, zda případná pokuta odpovídá současným majetkovým poměrům svědka a zda by nebylo vhodnější jej podle 66 odst. 2 tr. ř. přenechat řediteli věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání.

Pokial sa obvinený alebo svedok bez dostatočného ospravedlnenia neustanoví na súd, hoci bol riadne predvolaný, je v kompetencii predsedu senátu (samosudcu) podla konkrétnych okolností prípadu rozhodnúť, aké opatrenie zvolí na zabezpečenie ich účasti v súdnom konaní (porov. § 198 odst. 3, § 233 odst. 1, 2, § 314b odst. 2 Tr. por.). Takýmto opatrením môže byť predvedenie (§ 90, 98 Tr.por.) alebo uloženie poriadkovej pokuty (§ 66 odst. 1 Tr. por.), prípadne predvedenie a súčasné uloženie poriadkovej pokuty.Platná zákonná úprava nevyžaduje aby predvedeniu obvineného alebo svedka predchádzalo uloženie poriadkovej pokuty. Je však potrebné aby predseda senátu (samosudca) požiadal podla § 90 odst. 3 Tr. por. príslušný orgán ZNB o predvedenie len v nevyhnutných prípadoch keď z konkrétnych okolností, charakterizujúcich najmä osobný profil a spôsob života uvedených osôb, je zjavné, že uložením poriadkovej pokuty, prípadne iným opatrením, nemožno zabezpečiť ich účasť v súdnom konaní.Žiadosť predsedu Publ.u (samosudcu) o predvedenie obvineného alebo svedka na súd treba považovať za jeden z pokynov vydaný v medziach právomoci súdu, ktorý sú príslušníci ZNB v zmysle § 42 zákona č. 40/1974 Zb. o ZNB povinní plniť. Nie je v súlade so zákonom postup tých orgánov ZNB, ktoré podmieňujú predvedenie uvedených osôb predchádzahjúcim uložením poriadkovej pokuty, súhlasom predsedu súdu, event. ustanovením iných podmienok, pretože voľba prestriedkov na zabezpečenie prítomnosti obvineného alebo svedka v súdnom konaní v konkrétnej veci patrí do výlučnej právomoci predsedu senátu (samosudcu) príslušného súdu. Orgány ZNB nie sú oprávnené preskúmavať správnosť súdom zvoleného opatrenia. Trovy spojené s predvedením obvineného alebo svedka na súd sú súčasťou ostatných trov trestného konania, ktoré znáša štát a ktoré je v zmysle § 152 odst.1 písm.c) Tr.por.obvinený povinný nahradiť paušálnou sumou (porov. vyhl. č.70/1980 Zb.), ak bol právoplatne uznaný za vinného, prípadne, pokiaľ ide o trovy spojené s predvedením svedka, ten, kto podal celkom bezvýsledný návrh na obnovu konania (§ 153 odst.1 Tr.por.).

Protokol o výpovědi svědka, který má právo odepřít výpověď podle § 100, je možno u hlavního líčení číst jen za předpokladu, že před výslechem, jehož se protokol týká, byl o svém právu řádně poučen a výslovně prohlásil, že ho nepoužívá. Tato podmínka uvedená v ustanovení § 211 odst. 3 věta druhá, tj. pro případ, kdy svědek odepřel vypovídat u hlavního líčení, ale i pro případy uvedené v § 211 odst. 1 a odst. 2 tr. ř., např. jestliže se svědek v hlavním líčení odchyluje v podstatných bodech od své dřívější výpovědi (§ 211 odst. 2 písm. b/ tr. ř.).

Nejde-li o případ uvedený v § 179 odst. 1 písm. d) tr. ř., nemohou vysvětlení osob, která byla opatřena podle § 158 odst. 3 tr. ř. nebo § 19 odst. 1 zák. č. 40/1974 Sb. o Sboru národní bezpečnosti, sloužit jako důkaz před soudem. Není přitom rozhodné, zda byl o tomto vysvětlení pořízen zápis, popřípadě úřední záznam, nebo zda byli o obsahu vysvětlení vyslechnuti jako svědci v přípravném řízení příslušníci VB, kteří vysvětlení opatřovali.Jestliže byli v trestní věci vyslechnuti jako svědci příslušníci VB, kteří prováděli operativní šetření na místě, jejich výpovědi lze použít jako důkaz před soudem, jen pokud vypovídali o skutečnostech, o kterých se nedozvěděli z vysvětlení podaných podle § 158 odst. 3 tr. ř. nebo § 19 odst. 1 zák. č. 40/1974 Sb.