Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

I. Osoba pachatele a okolnosti případu mohou zvýšit stupeň nebezpečnosti činu pro společnost do té míry, že i odcizení věci v hodnotě nižší než 100 Kčs může být trestným činem. II. Více trestných činů (přečinů) je v souběhu jen potud, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující - byť nepravomocný - rozsudek za nějaký trestný čin (přečin). Činy spáchané po odsuzujícím rozsudku do doby jeho právní moci je nutno posoudit obdobně jako recidivu. III. I když poškozený neučinil návrh podle § 43 odst. 2 tr. ř., musí mu být soudem poskytnuta plná možnost uplatnění jeho práv uvedených v § 43 odst. 1 tr. ř. IV. Byl-li odvolacím soudem zrušen rozsudek jen ve výroku o trestu, nabývá výrok o vině právní moci vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu. Od tohoto dne běží, pokud jde o výrok o vině, lhůta uvedená v § 272 tr. ř.

Pri určení miesta spáchania trestného činu ohrozenia devízového hospodárstva podla § 146 ods. 1 Tr. zák. treba vychádzať z predpisov o devízovom hospodárstve, ktoré stanovia povinnosti, ktorých porušenie zakladá skutkovú podstatu tohto trestného činu.

K predpokladom vrátenia veci na došetrenie prokurátorovi v štádiu hlavného pojednávania podla § 221 odst. 1 a 2 Tr. por. Postup súdu v prípade, keď na hlavnom pojednávaní vyjde najavo, že obžalovaný spáchal ďalšie útoky, ktoré spolu s útokmi uvedenými v obžalobe tvoria jeden pokračujúci trestný čin.

I. Jestliže jednáním popsaným v ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) až d) zák. č. 150/1969 Sb. způsobil pachatel jediným skutkem na cizím majetku škodu převyšující 1500 Kčs, nejde o přečin proti majetku v socialistickém a v osobním vlastnictví podle § 3 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb., nýbrž o trestný čin nebo o souběh trestných činů, když v důsledku různosti forem jednání nebo vlastnictví, ve kterém byl poškozený majetek, je třeba skutek posoudit podle několika ustanovení trestního zákona.

O souběh trestných činů a ne o souběh několika přečinů podle § 3 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. půjde v takovém případě i tehdy, když jednotlivými formami jednání popsanými pod písm. a) až d) § 3 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. nebo na majetku v různých formách vlastnictví byla způsobena škoda, která jednotlivě nepřevyšuje 1500 Kčs.

II. K výkladu ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. v souvislosti s ustanovením § 3 odst. 1 téhož zákona.

III. Při ukládání souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. musí být dřívější odsuzující rozsudek o jiném trestném činu pachatele pravomocný. Jestliže tento rozsudek ještě nenabyl právní moci, soud rozhodující později vyčká s rozhodnutím, až se dřívější rozsudek stane pravomocným.

Pri úvahe o tom, či skutok vykazujúci inak znaky prečinu proti majetku v socialistickom a v osobnom vlastníctve podla § 3 odst. 1 zák. č. 150/1969 Zb. nie je vzhladom na stupeň jeho nebezpečnosti pre spoločnosť trestným činom, musí súd zhodnotiť všetky z tohoto hladiska významné okolnosti v ich vzájomnej súvislosti (§ 3 odst. 4 tr. zák.). Skutočnosť, že ide o páchatela už trestaného, nemusí ešte sama osebe viesť k záveru, že jeho čin je trestným činom, keď bol odsúdený za trestnú činnosť iného druhu, k páchaniu majetkových trestných činov dosial neprejavil náklonnosť a ani iné okolnosti nezvyšujú výrazne stupeň nebezpečnosti činu pre spoločnosť.

Přečinem podle § 3 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. je čin vykazující znaky v tomto ustanovení uvedené jen tehdy, není-li vzhledem k stupni jeho nebezpečnosti pro společnost trestným činem. I recidiva pachatele může být okolností, pro kterou dosahuje čin takového stupně nebezpečnosti pro společnost, jaký se předpokládá pro trestný čin v ustanoveních § 3 odst. 1 a 2 tr. zák.

Přibrání konzultanta ustanoveným znalcem k posuzování dílčích otázek posudku (§ 10 odst. 2, § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb.) znamená společné projednání těchto otázek znalcem s další osobou, která má přibližně stejnou odbornou úroveň jako ustanovený znalec. Součinnost konzultanta se znalcem při vypracování posudku není přípravnou prací ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 vyhl. č. 37/1967 Sb. Nelze proto při posuzování výše nákladů účtovaných znalcem, spojených s přibráním konzultanta, vycházet z odměny za přípravné práce ve smyslu ustanovení § 23 vyhlášky č. 37/1967 Sb.