Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Trestné stíhanie sa končí pri osúdení páchatela právoplatným výrokom o vine a treste, resp. upustením od potrestania (§ 12 odst. 9,§ 122 odst. 1 Tr.por.).Zrušením odsudzujúceho právoplatného rozsudku, hoci len vo výroku o treste, v konaní o sťažnosti pre porušenie zákona vzniká preto vo veci právny stav neskončeného trestného stíhania.Odsudzujúci výrok o vine, ktorý bol ponechaný ako právoplatný, nie je prekážkou pre zastavenie tohto trestného stíhania z dôvodu amnestie prezidenta republiky.

Jestliže dřívější řízení vedené proti obviněnému skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu oprávněného projednávat přestupky, nebrání tato okolnost trestnímu stíhání stejné osoby pro týž skutek. K uloženému opatření za přestupek soud přihlédne při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry (§ 38 odst. 4 tr. zák.), pokud nerozhodne o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. b) tr. ř.Trestní stíhání však nelze konat v případě, kdy orgán oprávněný projednávat přestupky konal řízení a rozhodoval o přestupku potom, co trestní stíhání vedené proti obviněnému pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím vyšetřovatele, prokurátora nebo soudu o postoupení věci tomuto orgánu k projednání jako přestupek (srov. č. 3/1974 Sb. rozh. tr.).

Pri pokračujúcej trestnej činnosti je aj vyhlásenie oslobodzujúceho rozsudku medzníkom, ktorý pretŕha jednotu skutku. Páchatela preto možno stíhať iba za tú časť pokračujúcej trestnej činnosti, ktorá nasleduje po vyhlásení tohto rozsudku. Ak skutok, pre ktorý se vedie trestné stíhanie, je čiastkovým útokom pokračujúceho trestného činu alebo prečinu, o ktorom súd rozhodol oslobodzujúcim rozsudkom, prichádza do úvahy zastavenie trestného stíhania pre prekážku rei iudicatae (§ 11 odst. 1 písm. f/ Tr. por.).

Podle § 12 odst. 9 tr. ř. trestním stíháním se rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku nebo usnesení o zastavení trestního stíhání. Podle § 122 odst. 1 tr. ř. odsuzující rozsudek musí obsahovat i výrok o trestu, přičemž výrokem o trestu se podle tohoto zákonného ustanovení míní i výrok o upuštění od potrestání. Řízení a rozhodnutí o trestu je proto součástí trestního stíhání, které nemůže při odsouzení pachatele skončit dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu (popř. o upuštění od potrestání). V důsledku toho, jestliže odvolací soud zruší v odsuzujícím rozsudku pouze výrok o trestu a výrok o vině ponechává v právní moci a vrátí věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí jen v otázce trestu, neskončilo tím ještě trestní stíhání; objeví-li se v tomto stadiu řízení důvod, pro který je třeba trestní stíhání zastavit (§ 11 odst. 1 tr.ř.), není pravomocný odsuzující výrok o vině překážkou pro zastavení trestního stíhání.

Skončilo-li trestní stíhání proti obviněnému pravomocným rozhodnutím prokurátora o postoupení věci národnímu výboru k projednání jako přestupek, nelze pokračovat v trestním stíhání, nebylo-li takové rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.

O totožný skutek jde i tehdy, když se při různosti následků shoduje jednání alespoň s částí jednání, pro které byl již pachatel odsouzen. Trestní stíhání pro takový skutek je proto nepřípustné (§ 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.).

II. K postupu súdu, ktorý zistí, že o inej časti toho istého pokračujúceho trestného činu už bol vyhlásený rozsudok súdu prvého stupňa, ktorý však ešte nie je právoplatný.