Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Jestliže došlo k osvojení dítěte manžely jako jejich společného dítěte ( § 66 odst. 1 zák. o rod.), lze toto osvojení zrušit podle ustanovení § 73 odst. 1 zák. o rod. i jen v části týkající se vztahu osvojence k jednomu z dosavadních dvou osvojitelů, a to k návrhu osvojence nebo k návrhu alespoň jednoho z osvojitelů. V řízení o tomto návrhu na zrušení osvojení jen ve vztahu k jednomu z osvojitelů nejsou rodiče osvojence účastníky tohoto řízení.

Ustanovení § 68 odst. 1 zák. o rod. nedopadá na případy, kdy rodiče nemohou vykonávat rodičovská práva a povinnosti z objektivních důvodů (např. pro duševní poruchu).

Lékařské vyšetření osvojence a osvojitelů (§ 70 zák. o rod.), na jehož podkladě soud zjišťuje, zda se jejich zdravotní stav nepříčí účelu osvojení, musí odpovídat zákonnému předpokladu podle ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

Pri úvahe o splnení podmienok ustanovenia § 68 ods. 1 písm. a) zák. o rod. (kvalifikovaný nezáujem rodičov o dieťa) je treba v každom jednotlivom prípade dôkladne a komplexne objasniť celkový postoj rodičov k dieťaťu, ich pomery, dôvody, ktoré viedli k tomu, že sa o dieťa osobne nestarajú, ako aj to, či rodičom nebránia v priamej starostlivosti o dieťa ospravedlnitelné prekážky. Za bydlisko maloletého dieťaťa v zmysle § 88 písm. c) o. s. p. nemožno považovať jeho pobyt založený opatrením dočasného charakteru, akým je napr. odovzdanie dieťaťa do starostlivosti budúcich osvojitelov, alebo jeho umiestnenie v zariadení kolektívnej starostlivosti, ak nie je spojené s jasne prejaveným úmyslom rodičov neplniť rodičovské povinnosti.

Usnesení pléna Nejvyššího soudu k rozboru a zhodnocení praxe soudů při rozhodování o osvojení.

K posouzení otázky bydliště ve smyslu § 88 písm. c) a § 103 o. s. ř. Skutečnost, že dítě bylo svěřeno do péče budoucích osvojitelů, nebo že došlo k podobnému jinému opatření dočasného charakteru, neodůvodňuje sama o sobě změnu bydliště. Při rozhodování o osvojení nelze prospěch dítěte posuzovat jen z hlediska hmotných podmínek a předpokladů, nýbrž především z hlediska záruk všestranného rozvoje dítěte, to je i rozvoje duševního a citového.

V řízení o návrhu na zrušení osvojení není přípustné přenesení příslušnosti.