Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K uplatňování ustanovení zákoníku práce o odpovědnosti organizace za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (§ 194 zák. práce) a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 195 zák. práce) jsou samostatnými dílčími nároky na náhradu škody při pracovních úrazech (nemocích z povolání). Skutečnost, že invalidita pracovníka navazuje bezprostředně na dobu pracovní neschopnosti pracovníka, nemá vliv na samostatnou povahu těchto nároků.

Náhrada za stratu na zárobku pri chorobe z povolania patrí poškodenému nielen odo dňa zistenia tejto jeho choroby, ale už odo dňa, kedy škoda z choroby z povolania poškodenému preukázane vznikla.

Ak sa vyskytne u pracovníka niekolko chorôb, ktoré ovplyvňujú jeho celkový zdravotný stav a pracovné možnosti, treba zistiť, ktorá z nich je chrobou z povolania, či pracovník pracoval u organizácie v podmienkach, z ktorých táto choroba z povolania vzniká, a v akom rozsahu choroba z povolania ovplyvnila pri celkovom ochorení pracovníka jeho pracovnú spôsobilosť.

Nie je zásadne vylúčené priznať pracovníkovi invalidný dôchodok pri pracovnom úraze (chorobe z povolania), aj keď jednou z príčin invalidity bol nepriaznivý zdravotný stav, ktorý nebol následkom úrazu, prípadne choroby z povolania. Predpokladom pre kladný záver o príčinnej súvislosti invalidity a pracovného úrazu alebo choroby z povolania v prípade, že bezprostrednou príčinou invalidity bol napr. nepracovný úraz alebo choroba, ktorá nie je chorobou z povolania, je však to, že nebyť následkov vzniklých z pracovného úrazu (choroby z povolania), invalidita pracovníka by nenastala. Nepostačovalo by iba zistenie, že takúto súvislosť nemožno vylúčiť, ale je potrebné, aby táto súvislosť bola preukázaná, a to najmä na základe odborného znaleckého posúdenia.

Pro závěr, zda jde o nemoc z povolání, je třeba se zabývat splněním všech předpokladů vzniku nemocí z povolání, jak jsou uvedeny u těchto jednotlivých nemocí v Seznamu nemocí z povolání (příloha č. 1 k vyhlášce č. 102/1964 Sb.). U nemocí uvedených pod č. 26 Seznamu nemocí z povolání je třeba předpoklady nemoci z povolání zjišťovat zejména posudkem na podkladě vyšetření nemocného oddělením nemocí z povolání příslušného ústavu národního zdraví.

Pro vznik nemoci z povolání uvedené pod č. 22 Seznamu nemocí z povolání (příloha č. 1 k vyhlášce č. 102/1964 Sb.) není rozhodné, zda měl pracovník zvýšenou dispozici nebo predispozici pro onemocnění touto nemocí. Příčinná souvislost s výkonem zaměstnání jako jedna z podmínek vzniku nemoci z povolání uvedené pod č. 22 Seznamu nemocí z povolání je dána, bylo-li prokázáno, že kožním onemocněním způsobeným účinkem určité škodliviny byl postižen pracovník v zaměstnání, v němž pracovníci přicházeli s touto škodlivinou do styku, a že toto kožní onemocnění nutí postiženého pracovníka ke změně zaměstnání.