Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Ustanovení § 24 zák. č. 150/1961 Sb. se vztahuje i na případ, kdy šlo o částky přiznané rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného orgánu; z hlediska uvedeného ustanovení není rozhodné, zda organizace splnila svůj závazek dobrovolně nebo na základě výkonu rozhodnutí.

Pro začátek běhu promlčecí lhůty podle § 13 zák. č. 150/1961 Sb. je rozhodný den, kdy byla zjištěna silikosa jako nemoc z povolání v odškodnitelné formě.

Ustanovení § 1 odst. 2 zák. č. 150/1961 Sb. "za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání" je třeba rozumět tak, že stačí, jsou-li vůbec (objektivně) dány podmínky pro vznik nemoci z povolání. Jde-li o Bangovu nemoc, musí být prokázáno, že na pracovišti se vyskytlo onemocnění alespoň jednoho kusu dobytku touto nemocí, anebo že z jiných důvodů se podmínky pro vznik této choroby objektivně a jako specifické pro činnost zaměstnance a pracovní prostředí vyskytovaly.

K otázce nároků na náhradu za ztížení společenského uplatnění při chorobách z povolání, posuzovaných před účinností zák. č. 150/1961 Sb., nastala-li podstatná změna poměrů po účinnosti cit. zák.

K otázce odpovědnosti podniku při nemoci z povolání (§ 1 odst. 2 zák. č. 150/1961 Sb.).

Podnik odpovídá podle zák. č. 150/1961 Sb. při nemoci z povolání, jestliže u pracovníka byla zjištěna nemoc z povolání a jestliže na pracovišti podniku, proti němuž je nárok uplatňován, jsou objektivně dány podmínky pro vznik nemoci z povolání; není rozhodné, zda pracovník, u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, pracoval na posledním pracovišti po dobu, jež z hlediska lékařského je předpokladem pro vznik nemoci z povolání. Proti svému poslednímu zaměstnavateli neuplatní pracovník nárok jen v takovém případě, kdy podmínky pro vznik nemoci z povolání, kterou onemocněl na tomto posledním pracovišti, vůbec neexistovaly.

Jaký vliv na odškodnění podle § 7 odst. 1 zák. č. 150/1961 Sb. má skutečnost, že zaměstnanec před onemocněním chorobou z povolání i po tomto onemocnění pobíral částečný invalidní důchod.