Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

V konkursním řízení vedeném na majetek dlužníka podle zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007, není správce podniku dlužníka (povinného) oprávněn zastupovat dlužníka na základě ustanovení § 338k odst. 6 o. s. ř.; to platí i pro tu část konkursního řízení, která začíná podáním návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka a končí rozhodnutím konkursního soudu o tomto návrhu.

Návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka podle ustanovení § 4b zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 podává správce podniku dlužníka (povinného) svým jménem a nikoliv jménem dlužníka; jde o "navrhovatele konkursu", který nedokládá svou pohledávku za dlužníkem ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 uvedeného zákona.

Podmínka, aby šlo o „byty, garáže a ateliéry v budovách ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytových družstev, na jejichž výstavbu byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle zvláštních předpisů“, je, ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, splněna již tehdy, byla-li taková pomoc poskytnuta na „výstavbu budov ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytových družstev“. O takovou pomoc jde i v případě, že se úvěrová pomoc podle zvláštních předpisů v konkrétní úvěrové smlouvě váže jen k bytům (podle počtu bytů, jež mají výstavbou vzniknout) a nikoliv - bez dalšího - k bytovým domům, které musejí být vystavěny, aby tyto byty mohly vzniknout, nebo dokonce k nebytovým prostorám v takto vznikajících bytových domech.

Pro závěr o opodstatněnosti soupisu příslušného majetku do konkursní podstaty úpadce je určující, že předpoklady takového soupisu nastaly nejpozději v době, kdy soud rozhodl o vylučovací žalobě (srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.). Skutečnost, že zákonné podmínky takového soupisu nastaly později než v době soupisu, může mít význam z hlediska možné odpovědnosti za škodu způsobenou předčasným soupisem osobě, o jejíž majetek šlo, a z hlediska možného sporu o případné užitky vzešlé z tohoto majetku v době, kdy sepsán býti neměl.

Zákon č. 72/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů neomezuje smluvní volnost bytového družstva při převodu bytu v budově, kterou má ve vlastnictví, popřípadě ve spoluvlastnictví, jde-li o byt, který nemá nikdo v nájmu.

Zákaz nabývání vlastnictví k věcem, jejichž vlastníkem byl při zahájení konkursního řízení dlužník, vedoucími pracovníky dlužníka a osobami jim blízkými, platí ve smyslu ustanovení § 67b odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 pro právní úkony, k nimž došlo při zpeněžování majetku konkursní podstaty po prohlášení konkursu na majetek dlužníka; na právní úkony, k nimž došlo v době od zahájení konkursního řízení do prohlášení konkursu na majetek dlužníka, se tento zákaz nevztahuje.

Důvodem pro zrušení konkursu ve smyslu § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 není skutečnost, že prohlášení konkursu bránila překážka uvedená v § 67c tohoto zákona; to platí i tehdy, rozhoduje-li konkursní soud o návrhu na zrušení konkursu v rámci téhož období (v době od 1. 4. do 30. 9. příslušného roku, ve kterém konkurs prohlásil). 

Překážku dalšího postupu konkursního řízení formulovanou v § 67c zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 nezkoumá konkursní soud z úřední povinnosti. 

Úpravu obsaženou v ustanovení § 67c zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 nelze směšovat s institutem ochranné lhůty ve smyslu ustanovení § 5a a násl. uvedeného zákona.

O požadavku dovolatele, aby do skončení dovolacího řízení o jeho vylučovací žalobě bylo žalovanému správci konkursní podstaty zakázáno zpeněžit majetek, který je předmětem vylučovací žaloby, náleží rozhodnout konkursnímu soudu v rámci jeho dohlédací činnosti (§ 12 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2007). Návrhu na nařízení předběžného opatření ve smyslu § 74 a násl. o. s. ř., kterým by o takovém požadavku měl rozhodnout soud, který o vylučovací žalobě rozhodl v prvním stupni, nelze vyhovět.

Proti usnesení, jímž český soud na základě návrhu, aby konkurs na majetek dlužníka byl prohlášen jako hlavní úpadkové řízení ve smyslu článku 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení, prohlásí konkurs na majetek dlužníka jako vedlejší úpadkové řízení ve smyslu článku 3 odst. 2 nařízení, se může odvolat i ten, kdo podal návrh na zahájení řízení nebo k němu přistoupil. 

Český soud, jenž uznal, že hlavní úpadkové řízení na majetek dlužníka bylo účinně zahájeno v jiném členském státě Evropské unie (že v jiném členském státě Evropské unie jsou soustředěny dlužníkovy hlavní zájmy), může prohlásit konkurs na majetek dlužníka jako vedlejší úpadkové řízení ve smyslu článku 3 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení, jen je-li osvědčeno, že dlužník má na území České republiky provozovnu ve smyslu článku 2 písm. h/ uvedeného nařízení. Skutečnost, že se majetek dlužníka nachází na území České republiky, k zahájení vedlejšího úpadkového řízení nestačí, stejně jako pouhá skutečnost, že dlužník je v tuzemsku činný jako jednatel společnosti s ručením omezeným. 

Jestliže český soud prohlašuje konkurs na majetek dlužníka jako vedlejší úpadkové řízení ve smyslu článku 3 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení, vyjádří skutečnost, že jde o vedlejší úpadkové řízení, též ve výroku usnesení. Učiní tak např. výrokem, podle kterého: „Soud prohlašuje konkurs na majetek dlužníka XY jako vedlejší úpadkové řízení”. 

Obsah webové stránky není ve smyslu § 121 o. s. ř. obecně známou skutečností. 

Možnost soudu rozhodnout o věci samé bez nařízení jednání předpokládá, že všechny rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z toho, co je obsahem spisu; jinak může soud činit skutková zjištění nebo mít určité skutečnosti za osvědčeny jen na základě těch důkazů, které byly provedeny při jednání.