Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Při posuzování odpovědnosti zaměstnavatele za pojistné škody nutno přihlédnout k ustanovení zákona č. 71/1958 Sb.; platí tedy zásada, že zavinění zaměstnance, který z nedbalosti způsobil při výkonu zaměstnání porušením povinností z pracovního poměru škodu cizímu podniku nebo třetí osobě, se považuje za zavinění podniku.

Soud je vázán rozhodnutím Státního úřadu sociálního zabezpečení o přiznání invalidního důchodu a nemůže je po věcné stránce přezkoumávat, a to ani při řešení otázky předurčující.

Podle § 1 a § 5 zákona o advokacii č. 114/1951 Sb. poskytují advokáti - právní pomoc, spočívající mimo jiné v zastupování účastníků v řízení před soudy a orgány státní správy, nejen soc. právnickým osobám, jiným společenským organizacím a orgánům státní správy, nýbrž i jednotlivým občanům, hájí jejich zájmy v souladu se zásadou materiální pravdy a se zájmy společnosti a tím přispívají též k upevňování soc. zákonnosti. Mají tedy zcela jiné poslání než advokáti v kap. spol., kteří vykonávali svou funkci bez ohledu na zájmy výše zmíněné a sledovali především svůj osobní zisk. Na poškozeném nelze požadovat znalost právních předpisů a vytýkat mu, že se obrátil na advokátní poradnu. Přibrání zmocněnce poškozeným, nelze považovat za svévolné jednání nebo šikanu vůči obžalovanému. Postup stěžovatele nelze ani označit za neúčelný bez ohledu na to, zda advokátní zmocněnec větší či menší měrou uplatnil svá práva k podávání návrhů, vznášení dotazů apod., jak jsou mu zaručena zejména §§ 47 a 213 trPubl

Soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí správního orgánu o odnětí prémií.

Podmínky přeřazení v práci ředitele podniku místního hospodářství.

Okolnosti, týkající se duševního stavu jsou důležité nejen pro zjištění stupně odpovědnosti obviněného za spáchaný trestný čin, ale i pro vyjasnění motivu činu, což jsou okolnosti důležité pro stanovení stupně nebezpečnosti jeho jednání pro společnost. Nebyly-li proto tyto okolnosti dostatečně při vyšetřování objasněny, odůvodňují vrácení obžaloby prokurátoru k došetření.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 písm. d) tr. ř. vrací se věc prokurátoru nejen tehdy, je-li toho třeba k odstranění vad přípravného řízení nýbrž i tehdy, je-li toho třeba k náležitému objasnění věci. Pro otázku vrácení prokurátoru k došetření, není rozhodující, kdy před přijetím obžaloby vznikla nutnost doplnit vyšetřování, nýbrž rozhodující je rozsah nutnosti tohoto došetřování.

Špatný zdravotní stav matky obviněného nezbavuje prokurátora povinnosti uložené mu v § 80 odst. 3 tr. ř. vyrozumět rodinné příslušníky obviněného o vzetí do vazby.

Výnimočnosť ustanovenia § 217 ods. 4 tr. por. o tom, kedy sa môže vykonať hlavné pojednávanie v neprítomnosti obžalovaného, je zjavná už z ustanovenia § 1 ods. 2 tr. por., podla ktorého všetky orgány činné v trestnom konaní musia trestné veci prejednávať tak, aby prejednanie pôsobilo výchovne na osobu, proti ktorej sa trestné konanie vedie. Už trestná sadzba (ktorej horná hranica je päť rokov) a tvrdenia obžaloby, podla ktorej mal obžalovaný svojou nedbanlivosťou zaviniť ťažkú ujmu na zdraví človeka s trvalými následkami a spôsobiť škodu na majetku v socialistickom vlastníctve v sume 31 249,71 Kčs, ako aj poprenie príčinnej súvislosti obžalovaným pri jeho velmi stručnom výsluchu v administratívnom konaní, svedčí o tom, že nie je splnená ďalšia nezbytná podmienka uvedená v § 217 ods. 4 písm. c) tr. por., totiž, aby pre malú závažnosť veci a pre jasnosť dôkazného materiálu bolo možné spolahlivo rozhodnúť i bez prítomnosti obžalovaného.

Podla § 155 ods. 2 tr. por. manželka odsúdeného by mohla ako osoba uvedená v § 263 ods. 2 tr. por. podať v prospech manžela sťažnosť len ak by išlo o uznesenie o väzbe alebo o ochrannom liečení. V inom smere, najmä v jeho neprospech mohla by podla § 155 ods. 1 tr. por. podať sťažnosť proti uzneseniu týkajúcemu sa jej manžela (ako v súdenom prípade) iba ako osoba, ktorej sa uznesenie priamo dotýka, alebo ktorá na uznesenie dala svojím návrhom podnet. Rozhodnutie o tom, že odsúdený sa v zkušebnom čase osvedčil, nemôže sa (vedla prokurátora ako štátného orgána) priamo dotýkať inej osoby než len odsúdeného. Ani z možnosti, že by odsúdený mohol vo výkone trestu získať odmenu za prácu, ktorá by mohla prispievať na výživu osôb na ňom výživou alebo zaopatrením závislých, nemožno dovodiť, že by sa rozhodnutie súdu o tom, že podmienečne odsúdený sa osvedčil, mohlo priamo dotknúť uvedených osôb alebo ich zákonného zástupcu, teda v súdenom prípade matky detí odsúdeného.

Rozhodnutie o tom, do akej miery je osoba, ktorej bol uložený právoplatne trest, účastná amnestie, činí súd, ktorý vo veci rozhodol v prvej stolici. Pre súd, ktorý uvažuje pri svojom rozhodovaní o tom, či má alebo nemá v zmysle § 22 ods. 4 tr. zák. použiť ustanovenia o dodatkovom treste, je však úvaha o tom, či má alebo nemá byť na obžalovaného hladené dotyčne jeho predchádzajúceho odsúdenia, akoby nebol odsúdený, riešením predbežnej otázky v zmysle § 4 ods. 1 tr. por. Akonáhle právoplatné rozhodnutie podla § 391 tr. por. o použití amnestie už príslušný súd urobil, je povinnosťou súdu rozhodujúceho v zmysle § 22 ods. 4 tr. zák. o možnosti použiť ustanovenia o dodatkovom treste, vziať toto rozhodnutie za podklad svojho rozhodnutia.