Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Odpovědným pracovníkem ve smyslu ustanovení § 126 tr. zák. je nutno rozumět pracovníka v takové funkci, ve které vyhotovuje výkazy a hlášení o závažných skutečnostech, týkajících se určitého úseku národního hospodářství, přičemž tyto výkazy slouží k řízení, plánování a kontrole nár. hospodářství. Odpovědnou funkcí je nutno rozumět nejen funkci v hospodářství, ale i funkci ve státním aparátu. Odpovědným pracovníkem není pracovník, pokud vyhotovuje výkazy a hlášení, která se týkají pouze jeho osobního pracovního výkonu nebo prostředků, ev. výrobních nástrojů, za které na svém pracovišti osobně odpovídá.

K přísnější kvalifikaci svémocného odloučení podle § 284 odst. 2 věta druhá tr. zák. nestačí, že jednotka, k níž obviněný přísluší, plní zvlášť důležité úkoly, nýbrž je třeba, aby se obviněný na plnění těchto úkolů podílel, byť jen tím, že je předpokládána jeho aktivní účast v jednotce v případě potřeby.

I. Omezení podle § 59 odst. 2 tr. zák. mohou směřovat pouze k tomu, aby se podmíněně odsouzený zbavil návyků, které byly příčinou nebo podmínkou trestného činu, případně, aby takové jednání omezil. Takováto omezení proto nesmí mít takovou povahu, že se jimi v podstatě nahrazuje trest zákazu činnosti. Zákon sice blíže tato omezení nestanoví, avšak tak jako je na jedné straně zřejmé, že taková omezení nesmějí záležet v tom, aby podmíněně odsouzený něco konal (s jednou výjimkou náhrady škody), nelze na druhé straně vyslovit zákaz nějakého konání absolutně. Při úvahách o tom, jaká omezení ve smyslu § 59 odst. 2 tr. zák. mají být pachateli trestného činu uložena, musí soud mít na zřeteli též, aby uložená omezení bylo možno kontrolovat nejen soudem, ale i společenskými organizacemi, orgány národního výboru, orgány bezpečnosti, občany apod.

Pracovník v tzv. faktickom pracovnom pomere má proti podniku zásadne nárok na náhradu škody, ktorá mu zišla v dôsledku prerušenia tohto pracovného vzťahu (§ 337 a násl. obč. zák.). 

Podmienkou tohto nároku je nielen zavinené konanie na strane podniku (nevyžiadanie predchádzajúceho súhlasu ONV a závodného výboru ROH) a vznik škody na strane pracovníka (ušlý zárobok v dôsledku prerušenia tohto pracovného vzťahu), ale i príčinná súvislosť medzi výsledkom, za ktorý sa zodpovednosť ukladá a zavineným konaním. Príčinná súvislosť nie je daná najmä v prípade, že daný výsledok (vzniklá škoda) i keď k nemu pôvodne smerovalo správanie sa podniku (nevyžiadanie predchádzajúceho súhlasu ONV a závodného výboru ROH), je výsledkom správania sa pracovníka (dôsledkom jeho zavinenia, spočívajúceho v tom, že nenastúpil, hoci mohol, inú primeranú prácu, resp. sa o túto prácu zavinene ani neuchádzal).

Akonáhle páchatelom spôsobená škoda je nižšia ako 5000,- Kčs, nemôže byť jeho konanie v žiadnom prípade posúdené ako trestný čin poškodzovania majetku v socialistickom vlastníctve podla § 137 tr. zák., ale mohlo by byť posúdené ako previnenie podla § 16 odst. 2 zák. č. 38/1961 Zb., keby páchatel z nedbanlivosti svedčiacej o jeho nezodpovednom postoji k socialistickému vlastníctvu, alebo by mohlo ísť o priestupok proti socialistickému spolunažívaniu podla § 19 zák. č. 60/1961 Zb. Pokial škodu spôsobilo viac páchatelov z nedbanlivosti, je možno pričítať jednotlivým páchatelom iba škodu, ktorú každý z nich zavinil, pričom je treba sčítať všetky škody zavinené a spôsobené tým istým skutkom, aj keď boli spôsobené na rôznych veciach patriacich k majetku v socialistickom vlastníctve (na vozidlách, telekomunikáciách apod.).

Závěr, že tr. čin byl spáchán za okolností podmiňujících použití vyšší tr. sazby a současně uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici vyšší tr. sazby s poukazem na výjimečné okolnosti případu (§ 40 odst. 1 tr. zák.) se vzájemně logicky vylučují vzhledem k ust. § 88 tr. zák. Výjimečné okolnosti případu (§ 40 odst. 1 tr. zák.) se rozumí takové okolnosti, které spoluurčují stupeň nebezpečnosti tr. činu pro společnost. Pod mimořádné poměry pachatele nutno podřadit ty okolnosti, které nemají přímý vztah k spáchanému tr. činu a které proto nebudou hodnoceny z hlediska stupně nebezpečnosti tr. činu pro společnost. Kde tr. zákon ve zvláštní části nedovoluje uložit trest nápravného opatření, je uložení tohoto trestu nepřípustné i tehdy, kdyby soud ve smyslu ust. § 40 tr. zák. shledal podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici tr. sazby zákonem stanovené.

K otázce odpovědnosti hmotně odpovědného zaměstnance za manko, k němuž došlo v důsledku tvrzené krádeže peněz.