Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27.04.1965, sp. zn. 6 Co 197/65, ECLI:CZ:MSPH:1965:6.CO.197.1965.1

Žaloba o zrušení vyživovací povinnosti není běžnou záležitostí nesmyslu § 21 zák. o rod.

(Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 1965, 6 Co 197/65.)

Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně jako manželka B. S. domáhala zrušení výživného, které je povinen její manžel platit své býv. manželce.

Toto své rozhodnutí odůvodnil i tím, že sice je pravda, že se manželé vzájemně zastupují v běžných záležitostech ( § 21 zák. o rod.), že však žaloba o zrušení vyživovací povinnosti není běžnou záležitostí ve smyslu tohoto ustanovení.

Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil.

Z odůvodnění:

B. S. se zavázal soudním smírem ze dne 4. února 1957, který byl soudem schválen, že bude přispívat své tehdejší manželce na úhradu jejích osobních potřeb, počínaje dnem právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství částkou 300,- Kčs měsíčně.

V r. 1962 se domáhal pro změnu poměrů zrušení této povinnosti, ale jeho žaloba byla zamítnuta.

Nyní vystupuje jako žalobkyně nynější manželka B. S. a žádá, aby soud rozhodl, že vyživovací povinnost jejího manžela vůči býv. manželce se zrušuje.

O příspěvku rozvedeného manžela na výživu může rozhodnout soud jedině na návrh manžela podle § 92 zák. o rod. Právě tak i nárok na změnu soudního rozhodnutí nebo soudního smíru, jímž byl stanoven příspěvek na výživu rozvedeného manžela, může uplatnit jedině rozvedený manžel ( § 99 odst. 2 zák. o rod.). Právní vztahy, založené smlouvou mezi dvěma účastníky týkají se jedině těchto smluvních účastníků a změna smluvního vztahu účastníků se může stát právním úkonem buď obou, nebo jednoho z obou smluvních partnerů.

Nynější manželka rozvedeného manžela nemůže proto uplatnit proti jeho býv. manželce nárok na zrušení nebo změnu vyživovací povinnosti.