Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Změna poměrů odůvodňuje změnu rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte, popř. soudem schválené dohody rodičů o výchově nezletilého dítěte, jen tehdy, jestliže jiné okolnosti převažují nad požadavkem stálosti výchovného prostředí. Tak tomu je obvykle v těch případech, v nichž se dříve provedená úprava výchovy nezletilého dítěte stane - s ohledem na změnu poměrů - úpravou, která nadále nezajišťuje nejpříznivější podmínky pro zdárný vývoj dítěte v uvědomělého občana. Rozhodujícím hlediskem pro úvahy o nejvhodnější úpravě výchovy nezletilého dítěte zůstává vždy zájem dítěte; a v jeho zájmu není, aby bylo toliko se zřetelem k novým poměrům otce odňato z výchovného prostředí, v němž vyrůstá již více let, a aby bylo současně vzdáleno svým sourozencům.

Za hrubý výdělek rozhodný při zkoumání podmínky podstatného poklesu výdělku pro přiznání částečného invalidního důchodu nutno totiž považovat jen veškerou hrubou mzdu (příjem) dosaženou v zaměstnání nebo v souvislosti s tímto zaměstnáním, jestliže podléhá dani ze mzdy.

Posudky krajských posudkových komisí sociálního zabezpečení musí být soudem hodnoceny jako každý jiný důkazní prostředek podle zásad ustanovení § 132 o. s. ř. K posudku soudu při přezkoumání věcné správnosti posudku krajské posudkové komise sociálního zabezpečení. Částečný invalidní důchod slouží k tomu, aby důchodci umožnil doplnění důchodu na pracovištích, kde jeho zdraví není neúměrně ohrožováno a vyrovnával mu takto rozdíl výdělku oproti jeho původní výdělečné činnosti.

K zjišťování skutečného stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. se zřetelem k dokazování subjektivní stránky trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Skutečnost, že k výtržnosti došlo ve veřejné místnosti a že přítomní odsuzovali jednání pachatele nebo se nad ním pohoršovali, nemá rozhodující vliv na zjištění, že výtržnost byla motivována zjevnou neúctou vůči společnosti.

Použije-li pachatel trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí menší intenzity, pak tato skutečnost pouze snižuje stupeň nebezpečnosti trestného činu loupeže pro společnost. Ani výjimečně malá intenzita násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí není důvodem pro posouzení jednání pachatele jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák.

Smyslem ust. § 41 a 42 tr. zák. je zpřísnění postihu těch pachatelů tr. činů, kteří svým jednáním splňují zákonné znaky, (§ 41 písm. a) nebo b) tr. zák.) přičemž jejich přísný postih je odůvodněn zájmem na ochraně spol. Tito pachatelé, vědomě dávají přednost páchání tr. činnosti, úmyslně ohrožují zájmy chráněné tr. zákonem a jsou si také plně vědomi škodlivých následků svého počínání. Takové pachatele je nutno odlišit od těch, kteří sice svým jednáním též naplňují znaky uvedené v § 41 písm. a) nebo b) tr. zák., avšak stupeň jejich zavinění je podstatně nižší. Je-li stupeň zmenšené příčetnosti, kterou si pachatel nepřivodil požitím alkoholu nebo omamného prostředku, vyšší, pak zpravidla nebude možno dojít k závěru, že spáchal tr. čin jako zvlášť nebezpečný recidivista. Zpravidla však budou splněny podmínky pro uložení ochranného léčení, (§ 72 odst. 2 písm. a) tr. zák.) které je rovněž jedním z prostředků tr. zákona sloužících k ochraně spol.(§ 2 tr. zák.).

Jestliže pachatel, který byl potrestán pro úmyslný trestný čin jako mladistvý, páchá trestné činy téže povahy i po dovršení 18. roku věku, není vyloučeno, aby při hodnocení zvlášť nebezpečné recidivy se přihlíželo i k potrestání z doby, kdy byl ještě mladistvý, pokud tato okolnost v souvislosti s trestnými činy spáchanými po 18. roce věku, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.