Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Usnesení pléna Nejvyššího soudu k rozboru a zhodnocení rozhodování soudů o výchově a výživě nezletilých dětí.

Usnesení pléna soudu k rozboru a zhodnocení notářské praxe v řízení o dědičství a v řízení o registraci smluv.

Usnesení pléna Nejvyššího soudu k rozboru a zhodnocení praxe soudů při rozhodování o osvojení.

Plnenie z poistnej zmluvy, patriace už priamo osobe z poistnej zmluvy oprávnenej (§ 72 o. z.), do dedičstva po poručitelovi nepatrí.

K posouzení závažnosti důvodů pro zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Pouhé zjištění, že manželé žijí odděleně, nestačí k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení bezpodílového spoluvlastnictví; je třeba zároveň zejména zkoumat, zda jde o trvalý a neodčinitelný stav (bez naděje na obnovu spolužití manželů), a zda se v důsledku odděleného žití manželů nepodílejí oba na vytváření společného majetku.

Pre pracovníkov, ktorí sú v JRD v pracovnom pomere (čl. 16 ods. 2 a 3 Vzorových stanov), platia všeobecné predpisy o zániku pracovného pomeru (porov. § 3 ods. 2 a 3 zák. práce), teda i ustanovenie § 59 zák. práce o predchádzajúcom súhlase odborového orgánu. Súhlas tu dáva miestna organizácia ROH odborového orgánu pracovníkov polnohospodárstva, lesného a vodného hospodárstva, resp. jej miestny výbor (porov. bod 3 uznesenia IV. všeodborového zjazdu). Záver krajského súdu, že súhlas podla § 59 ods. 1 zák. práce by mohol byť udelený vyšším odborovým orgánom, nemá v zákone oporu, pokial nejde o prípad § 59 ods. 3 zák. práce, kedy vyšší odborový orgán rozhoduje potom, keď závodný výbor odmietol súhlas k rozviazaniu pracovného pomeru. Tam, kde nie je ani takýto miestny výbor, neprichádza do úvahy žiadny iný orgán ROH. V takomto prípade teda náležitosť predchádzajúceho súhlasu orgánu ROH odpadá.

I. Ze znění § 22 odst. 2 tr. zák. z r. 1950 vyplývá, že smyslem tohoto ustanovení bylo doplnit prvý trest druhým trestem tak, aby oba tresty dohromady v souhrnu tvořily jeden trest rovnající se trestu úhrnnému ve smyslu § 22 odst. 1 téhož trestního zákona.

Tentýž smysl má i § 35 odst. 2 tr. zák. o trestu souhrnném.

Společným cílem obou citovaných ustanovení tedy bylo a je, aby předchozí trest s dodatkovým (v souhrnu) nebo souhrnný trest tvořil jednotu, jako by šlo o trest úhrnný. Znamená to tedy, že odsouzený při dodatkovém nebo souhrnném trestu musí být zásadně ve stejné situaci jako v případě trestu úhrnného, tj. jako by o všech spáchaných trestných činech bylo rozhodnuto v jednom řízení.

II. Proto také vzhledem ke znění čl. VII odst. 5 rozhodnutí presidenta republiky o amnestii z 9. května 1965 nelze považovat za druhé odsouzení takový rozsudek, jímž byl uložen trest dodatkový nebo souhrnný.