Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Hodnotenie doby zamestnania podla pracovných kategórií pre stanovenie základnej výmery starobného dôchodku (§ 10 zák. č. 55/1956 Zb.) /1/ platí len pokial ide o doby zamestnania pred splnením podmienok nároku na starobný dôchodok (§ 9 zák. č. 55/1956 Zb.). /2/ K zmene základnej výmery plného starobného dôchodku nemôže po splnení podmienok vzniku nároku na tento dôchodok dôjsť na základe skutočností, ktoré nastali až neskôr.

Samo doporučení znalců lékařů, zda je či není vhodné uložit obviněnému ochranné léčení (§ 72 odst. 1, 2 písm. a tr. zák.), není dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu o této otázce. Takové rozhodnutí může soud učinit až na základě zhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů, zejména po zhodnocení celého znaleckého důkazu, provedeného vyšetřováním duševního stavu obviněného.

Aj pri rozhodovaní o prepustení z ochranného protialkoholického liečenia podla § 333 tr. por. musí súd zistiť skutočný stav veci v zmysle § 2 odst. 5 tr. por.; nemôže sa teda spokojiť iba s oznámením liečebne, že ochranná liečba skončila, ale musí si zaobstarať odborné lekárske vyjadrenie o priebehu liečenia a o tom, či ochranné liečenie splnilo svoj účel.

I. Spolupachatelství ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák. je možné jenom u úmyslného trestného činu. U nedbalostního trestného činu se mohou vyskytnout případy pouze spolupachatelství podobné, spočívající v tom, že dvě nebo více osob jednáním, směřujícím k beztrestnému následku, způsobí trestný následek zaviněný z nedbalosti. V takovém případě se odpovědnost za celý způsobený následek posuzuje u každého pachatele samostatně na základě toho jednání, které sám spáchal, nikoliv jako spolupachatelství na základě společného jednání.

II. Při zkoumání trestní odpovědnosti s hlediska příčinného vztahu je korektivem zavinění, které musí přistoupit k příčinnému vztahu mezi jednáním a následkem; pokud k přičítání následku postačí nedbalost, je třeba, aby pachatel alespoň podle okolností a svých osobních poměrů měl a mohl příčinný vztah předvídat.

Uplatnenie sankcie zakotvenej v ustanoveniach § 457 ods. 2, 3 o. z. prichádza do úvahy len za predpokladu, že účastníci uzavreli zmluvu s úmyslom porušiť zákon. Naplnenie takto vymedzenej subjektívnej stránky tohto protiprávneho úkonu nie je možné, pravda, vidieť už v tom, že uzavretá zmluva je neplatná, alebo v tom, že neznalosť zákona či iných právnych predpisov, ktoré boli účastníkmi porušené, neospravedlňuje; úmysel jedného alebo viacerých účastníkov porušiť zákon musí byť spolahlivo preukázaný. Návrh na určenie, či tu právny vzťah alebo právo je či nie je, má v podstate preventívnu povahu a nie je opodstatnený tam, kde je dané právo domáhať sa priamo plnenia. Preto nie je predpokladom uplatnenia návrhu prokurátora v zmysle § 457 ods. 2, 3 o. z. súčasné uplatnenie nároku na určenie, že zmluva, z ktorej celé plnenie alebo časť má byť podla návrhu prokurátora prehlásená súdom za pripadajúce štátu, je neplatná.

Okolnosť, že si každý z rozvedených manželov ponechal po rozvode manželstva niektoré veci zo spoločného majetku (hoci v približne rovnakej hodnote), neodôvodňuje ešte bez ďalšieho záver, že medzi nimi bola uzavretá dohoda o vyporiadaní bezpodielového spoluvlastníctva.

Odsudzujúcim rozsudkom súdu prvého stupňa za iný trestný čin sa v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. rozumie prvý odsudzujúci rozsudok o inom trestnom čine bez ohladu na to, že v riadnom alebo v mimoriadnom opravnom konaní bol tento rozsudok zrušený, pokial toto opravné konanie skončilo právoplatným odsúdením páchatela. Keď obvinený spáchal ďalší trestný čin po právoplatnosti prvého odsudzujúceho rozsudku súdu prvého stupňa, trebárs tento rozsudok bol v pozdejšom konaní zrušený a v tej istej veci bol vyhlásený nový rozsudok, ktorému spáchanie ďalšieho trestného činu teda predchádzalo, nejde o súbeh trestných činov, ale o recidívu a uloženie súhrnného trestu je vylúčené.