Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K výkladu ustanovení § 225 odst. 2 tr. zák. Je-li při rvačce způsobena jinému těžká újma na zdraví nebo smrt (§ 225 odst. 1, 2 tr. zák.), odpovídá každý z účastníků rvačky za tento těžší následek, pokud poznal, že k takovému následku může dojít, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že k němu nedojde (§ 5 písm. a) tr. zák.) nebo sice o takové možnosti nevěděl, ale vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům o ní vědět měl a mohl (§ 5 písm. b) tr. zák.). Na okolnosti, z nichž lze poznat možnost způsobení shora uvedeného těžšího následku při rvačce, je možno usuzovat zejména ze způsobu vedení rvačky, z jejího průběhu, z nebezpečnosti místa rvačky, ze ztížených podmínek viditelnosti, z počtu resp. poměru fyzických sil a vyzbrojení účastníků rvačky apod.

II. K otázce zjišťování rozsahu poškození majetku v socialistickém vlastnictví, způsobeného rozkrádáním devizových hodnot při přepočtu na naši měnu.

Směrnice ministerstva financí pro prodej rodinných domků z národního majetku občanům z 2. 4. 1964, čj. 314/17. 756/64, uveřejněné ve Věstníku ministerstva financí č. 5/1964, nejsou obecně závazným předpisem, nýbrž toliko pokynem ministerstva financí pro postup organizací spravujících národní majetek. Z toho plyne, že nelze vyvozovat důsledky neplatnosti právního úkonu, jenž byl uzavřen mezi organizací spravující národní majetek a občanem v rozporu s pokyny obsaženými v těchto směrnicích, s poukazem na to, že jde o právní úkon odporující zákonu nebo jej obcházející; ovšem nelze zcela vyloučit - vzhledem k okolnostem konkrétního případu - rozpor takového právního úkonu se zájmy společnosti.

Zaměstnání, v němž se občan vyučil, nelze bez dalšího považovat za dosavadní zaměstnání ve smyslu § 20 odst. 4 písm. a) zák. č. 101/1964 Sb., když občan toto zaměstnání již delší dobu nevykonával, zejména když po delší dobu před zhoršením svého zdravotního stavu vykonával kvalifikovanější zaměstnání.

Pre určenie výšky dane zo mzdy z hladiska § 114 ods. 3 zák. č. 101/1964 Zb. sú rozhodné osobné pomery dôchodcu podla § 6 - 9 zák. č. 76/1952 Zb. o dani zo mzdy a pozmeňovacích a vykonávacích predpisov, zistené ku dňu vzniku nároku na dôchodok, nie teda ku dňu, od ktorého bol dôchodok priznaný na prípadné zmeny osobných pomerov dôchodcu v dobe od vzniku nároku na dôchodok do jeho vymerania sa neberie zretel.

K výkladu článku 66 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 91/1962 Sb., ve vztahu k ustanovení § 164 odst. 1 tr. ř. Uvedená smlouva vychýzí ze zásady vzájemného oznávání důkazů a úkonů provedených orgány smluvních stran, pokud neodporují právnímu řádu některé smluvní strany. Jestliže byly v přípravném řízení po vznesení obvinění orgány Maďarské lidové republiky provedeny výslechy svědků, vyšetřovací pokus a další důkazy podle předpisů platných v Maďarské lidové republice, které odpovídají ustanovením československého trestního řádu, není třebam aby pro trestní stíhání před československými soudy byly tyto důkazy opakovány československým vyšetřovatelem, třebas byly provedeny před zahájením trestního stíhání podle československých předpisů.

K výkladu ustanovení § 43 odst. 2, § 228 odst. 1 tr. ř. z hlediska regresních nároků ústavu národního zdraví. Poskytl-li ústav národního zdraví zdravotnické služby v souvislosti s poškozením zdraví, které si způsobil sám pachatel trestného činu, nemůže uplatnit vůči takovému pachatelu regresní nárok na náhradu škody, spočívající v ceně poskytnutých zdravotnických služeb. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 33/1965 Sb. o regresních náhradách je občan povinen zaplatit státu regresní náhradu jen jestliže zaviní, že bylo někomu, tzn. jiné osobě způsobeno ublížení na zdraví nebo smrt, tedy nikoliv způsobí-li ublížení na zdraví sám sobě.