Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

V rozpore s ustanovením § 96 ods. 1 zák. o rod. je určenie výživného pre maloleté dieťa povinnému rodičovi, ktorý sa pripravuje sústavne na budúce povolanie riadnym štúdiom a je sám odkázaný - vzhladom na to, že štipendium či iné vlastné príjmy nestačia na krytie jeho odôvodnených potrieb - na svojich rodičov.

O případném odkladu výkonu rozhodnutí k vydobytí pohledávky výživného pro nezletilého podle § 266 odst. 2 o. s. ř. je možno uvažovat tehdy, jestliže bylo v řízení o popření otcovství povinného k nezletilému zjištěno, že již pro plnění výživného ze strany povinného zřejmě nebudou dány podmínky (např. tehdy, když v řézení provedená krevní zkouška vyloučila hodnověrným způsobem povinného z otcovství k nezletilému, případně, kdzž soud dospěl jinak do takového stadia řízení, že je možno očekávat úspěch žaloby o popření otcovství povinného k nezletilému).

Jestliže příslušný orgán vydal záporné rozhodnutí ve smyslu § 47 o. z., nedošlo ke smlouvě; se zřetelem k tomu nejsou již dány podmínky k vydávání rozhodnutí, jichž je jinak třeba ke vzniku smlouvy.

Námietku smerujúcu k započítaniu vzájomnej pohladávky je možné uplatniť aj v konaní o výkon rozhodnutia návrhom na zastavenie výkonu rozhodnutia podla § 268 ods. 1 písm. g) o. s. p. /1/

K posuzování předpokladů pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Nejde-li o výpověď pro porušení pracovní kázně nebo z důvodu, pro který je možné vyloučení z družstva, může výrobní družstvo vypovědět členský poměr pouze tehdy, jestliže nemá pro člena žádné volné místo (a to ani místo, které vyžaduje předcházející průpravu), popř. jestliže člen není ochoten přejít na jinou pro něho vhodnou práci na dosavadním nebo i jiném pracovišti. Soud, který rozhoduje o odměně za zlepšovací návrh, je oprávněn k tomu, aby si vyřešil jako předběžnou jak otázku existence zlepšovacího návrhu, tak otázku skutečného zavedení zlepšovacího návrhu, byť jinak zavedení zlepšovacího návrhu spadá do rozhodování hospodářských, případně družstevních orgánů.

Tříletá promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu škody podle § 13 zák. č. 150/1961 Sb., která skončila vzhledem k § 29 zák. č. 30/1965 Sb. dnem 30. 4. 1966, byla dotčena ustanovením § 278 odst. 2 zák. práce jen v tom, že jejím uplynytím došlo k zániku - nikoli promlčení - nároku.