Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Přezkumné řízení podle druhého oddílu zák. č. 82/1968 Sb. je možno konat o rozhodnutích krajských soudů (vyšších vojenských soudů) z období od 1. ledna 1953 do 31. prosince 1956 jen, pokud tyto soudy rozhodovaly na základě žalob krajského prokurátora pro činy, pro které byl krajský prokurátor oprávněn konat přípravné řízení. Ustanovením obdobným ustanovení § 17 odst. 1 tr. ř. je tedy ustanovení § 20 odst. 1 tr. ř. z r. 1950 ve spojení s ustanovením § 13 odst. 1 tr. ř. z r. 1950.

Řízení o stížnosti podle § 146a tr. ř. je řízením o řádném opravném prostředku, ve kterém soud přezkoumává nepravomocné rozhodnutí jiného orgánu. Nelze proto toto řízení považovat za řízení konané v prvním stupni, a proto proti rozhodnutí soudu o stížnosti proti rozhodnutím o zajištění osob nebo majetku podle § 146a tr. ř. není přípustný řádný opravný prostředek (§ 141 odst. 2 věta druhá tr. ř.).

Pro naplnění znaků trestného činu ohrožení státního tajemství podle § 88 odst. 1 alinea 2 tr. zák. č. 86/1950 Sb. je nerozhodné, jakým způsobem se pachatel o utajovaných skutečnostech dozvěděl. Rozhodující je, že takové skutečnosti, tvořící předmět státního tajemství, zná a nepovolané osobě je úmyslně vyzradí. Totéž platí i ohledně tajemství služebního (§ 114 odst. 1 alinea 2 tr. zák. z r. 1950).

Při povolení obnovy řízení je třeba zrušit vždy rozsudek soudu prvého stupně nelze proto zrušit pouze rozsudek soudu druhého stupně.

Náhrada nákladů na výživu podle ustanovení § 199 odst. 1 zák. práce náleží i pozůstalé družce zemřelého pracovníka, pokud s ním žila ve společné domácnosti, společně s ním hospodařila a pečovala o společnou domácnost. Žily-li v jejich společné domácnosti také nezletilé děti družky, pak sama skutečnost, že děti měly nárok na výživné vůči svému otci a také je dostávaly, nevylučuje, že jim zemřelý výživu ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 zák. práce poskytoval; tak tomu bylo i tehdy, jestliže výživu těchto dětí poskytovanými prostředky jen doplňoval nebo zlepšoval.

Úprava důchodu ve smyslu čl. IV odst. 6 zák. č. 161/1968 Sb. je úpravou již přiznaného důchodu v rozsahu stanoveném v ustanoveních čl. IV odst. 1 - 5 cit. zákona, nikoli novým vyměřením důchodu.

I. K hodnocení nepřímých důkazů. Soud může opřít výrok o vině i o nepřímé důkazy, ovšem jen za předpokladu, že tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů (nestačí proto jen jeden nepřímý důkaz) vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které v celku shodně a spolehlivě dokazují skutečnost nebo skutečnosti, které jsou v takové příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich možno dovodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru. Nepřímé důkazy vedoucí sice k důvodnému podezření vůči obviněnému, nevylučující však reálnou možnost, že pachatelem mohla být i jiná osoba, nejsou dostatečným podkladem pro uznání viny obviněného.