Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

O odvolání proti rozhodnutí Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu (§ 43 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb.) rozhoduje Nejvyšší soud s použitím ustanovení § 250l až § 250s občanského soudního řádu (ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 62/1996 Sb.).

Podjatost (§ 20 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb.) je v podstatě subjektivním vztahem (pocitem) kontrolujícího k předmětu kontroly nebo ke kontrolovaným osobám. Podjatost nemůže si posuzovat kontrolující sám, ale má povinnost oznámit činitelům uvedeným v § 20 odst. 2 téhož zákona skutečnosti, jež by mohly nasvědčovat jeho podjatosti. K dovědění se o této skutečnosti může dojít i v průběhu prováděného kontrolního úkolu, a to i po té, když už na základě jiné skutečnosti bylo již dříve o podjatosti kontrolujícího rozhodnuto záporně.

Podání návrhu kontrolujícího na zahájení občanského soudního řízení proti kontrolované osobě je skutečností, jež by mohla nasvědčovat podjatosti kontrolujícího vůči kontrolované osobě.

Pod pojem kontrolované osoby (§ 20 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb.) je nutno u kontrolované právnické osoby zahrnout i statutární orgán této právnické osoby (např. rezortního ministra, jde-li o kontrolu prováděnou u jím vedeného ministerstva).

Lhůta stanovená k tomu, aby byl u soudu podán opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu (tedy i rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o nároku na důchod), je lhůtou procesní (lhůtou stanovenou předpisem upravujícím soudní řízení). Proto se na tuto lhůtu vztahuje i ustanovení § 57 o.s.ř. o počítání běhu procesních lhůt.

Podle ustanovení § 250s o.s.ř. nejsou v oblasti správního soudnictví (kam patří i přezkumné řízení ve věcech důchodových) přípustné jiné opravné prostředky než odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolání proti rozhodnutím odvolacích soudů. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že nelze napadnout návrhem na obnovu řízení rozhodnutí ve věcech důchodových. 1) 1) Srov. i rozhodnutí uveřejněné pod č. 3/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zákon č. 39/1993 Sb. zakládá v ustanoveních § 2 a 3 kompetenci okresních úřadů k zahájení jednak řízení o uložení pokuty ( § 2), zahajovaného z moci úřední, a jednak řízení o uložení povinnosti složit kauci ( § 3), zahajované na návrh oprávněné osoby. V řízení o uložení pokuty je účastníkem jen fyzická osoba, o jejíchž povinnostech se v řízení rozhoduje, tedy ten, jemuž má být pokuta uložena. Oprávněná osoba podle zákona č. 229/1991 Sb. má v tomto řízení postavení oznamovatele nebo svědka, ale není účastníkem řízení o uložení pokuty. V řízení o uložení povinnosti složit kauci je oprávněná osoba (ve smyslu ustanovení zákona č. 229/1991 Sb.) účastníkem řízení (srov. § 14 zákona č. 71/1967 Sb.). Žalobu podle ustanovení § 247 a násl. o. s. ř. může podat jen ten, kdo byl správním rozhodnutím zkrácen na svých právech, nikoli jen na svém zájmu

Usnesení pléna Nejvyššího soudu České republiky k otázce účinnosti právní úpravy řízení o dovolání a řízení ve věcech správního soudnictví

Neshledá-li správní orgán důvodným podnět k přezkoumání rozhodnutí správního orgánu mimo odvolací řízení (§ 65 zákona č.71/1967 Sb.) nevydává o tom rozhodnutí správní orgán jen vyrozumí toho, kdo podnět podal, o tom, že jeho podnět neshledal důvodným. Přitom postupuje podle ustanovení vyhlášky č.150/1958 Úředního listu.

Správní soudnictví podle části páté občanského soudního řádu, zákona č.99/1963 Sb. (ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č.240/1993 Sb.), je řízením jednostupňovým. Soud, který rozhoduje o věcech správního soudnictví,není ani soudem prvního stupně,ani soudem odvolacím. Opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, který rozhodoval ve věcech správního soudnictví, není přípustný, s výjimkou věcí důchodového zabezpečení, a to ani v případech, v nichž soud rozhoduje podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle ustanovení předpisů o soudních poplatcích. Řízení o podaném opravném prostředku soud zastaví pro neostranitelný nedostatek funkční příslušnosti.