Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Dítěti mladšímu patnácti let, které se dopustilo činu jinak trestného, nelze uložit s ohledem na ustanovení § 1 odst. 3 a § 93 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního zákona (zák.č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů), resp. podle § 101 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění zák. č. 306/2009 Sb.).

V řízení o vydání do ciziny ve věci, kdy je Česká republika vázána Evropskou úmluvou o vydávání (uveřejněna pod č. 549/1992 Sb.) a jde o trestný čin, pro který lze uložit podle právního řádu dožadující strany trest smrti, je nutno před rozhodnutím podle § 380 odst. 1 tr. ř. o přípustnosti vydání zjistit, zda dožadující stát poskytne ujištění, které může být považováno za dostačující, že trest smrti nebude vykonán (článek 11 Úmluvy). Neposkytne-li dožadující strana takové ujištění, není možno rozhodnout, že je vydání přípustné.Rozhodne-li soud, že vydání do ciziny v takové věci je přípustné, musí ve výroku usnesení citovat vedle příslušných zákonných ustanovení trestního řádu a Úmluvy, na základě kterých rozhodl, i uvedené ujištění dožadující strany.

Páchatelom v zmysle ustanovenia § 73 odst. 1 písm. a) tr. zák. je možno rozumieť len osobu trestne zodpovednú, ktorá je spôsobilá byť páchatelom trestného činu, naplnila všetky znaky niektorého trestného činu a ktorú ako páchatela trestného činu nie je možno stíhať z iných dôvodov, než je nedostatok trestnej zodpovednosti (§ 11, § 12 tr. zák.). Nie je preto možné vysloviť zhabanie veci podla § 73 odst. 1 písm. a) tr. zák. len preto, že vec náležala osobe, proti ktorej bolo trestné stíhanie zastavené preto, že v čase spáchania činu nebola trestne zodpovedná pre nepríčetnosť. V takých prípadoch nie je vylúčené zhabanie veci z dôvodu všeobecného záujmu uvedeného v § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák.

K posuzování podmínek zvlášť nebezpečné recidivy ve smyslu § 41 písm. a) tr. zák. u trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 tr. zák. z hlediska osoby pachatele. U pachatelů trestných činů proti lidské důstojnosti, kteří se zaměřují na zneužívání dětí, je nutno zjišťovat, zda a do jaké míry je jejich jednání projevem sexuální aberace a zda je třeba v případě zmenšené příčetnosti pachatele uložit vedle trestu i ochranné léčení.

Púhe zdelenie psychiatrickej liečebne, že ochranné liečenie, uložené obvinenému podla § 72 odst. 1 tr. zák., skončilo, nie je dostatočným dôkazom o tom, že ochranné liečenie splnilo svoj účel, a že teda súd može rozhodnuť vo zmysle § 72 odst. 5 veta druhá tr. zák. o prepusteniu obvineného z tohto liečenia.

Aj pri rozhodovaní o prepustení z ochranného protialkoholického liečenia podla § 333 tr. por. musí súd zistiť skutočný stav veci v zmysle § 2 odst. 5 tr. por.; nemôže sa teda spokojiť iba s oznámením liečebne, že ochranná liečba skončila, ale musí si zaobstarať odborné lekárske vyjadrenie o priebehu liečenia a o tom, či ochranné liečenie splnilo svoj účel.

Zákon č. 58/1965 Sb., kterým se upravuje postih provinění a přestupků osob opětovně se dopouštějících výtržnictví, násilností a příživnictví, nepřipouští, aby vedle trestu odnětí svobody (§ 2 odst. 1 cit. zák.) mohl soud uložit též ochranné opatření (§ 71 a násl. tr. zák.).