Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaniká invalidnímu důchodci dnem, kdy mu ze zákona vznikl nárok na výplatu starobního důchodu.

Pro stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodového pojištění ( § 15 zákona č. 155/1995 Sb.) se plně započítává částka 5000 Kč *). Pokud osobní vyměřovací základ činí více než tuto částku, přesahující částky se započítávají již jen určitým procentem vyjádřeným v ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb.Zvýšení důchodu pro bezmocnost spolu s důchodem z důchodového pojištění nesmí tedy přesáhnout částku 5000 Kč. *) Od 11.1.1997 jde o částku 5600 Kč (podle nařízení vlády č. 255/1996 Sb.)

I když nárok na dávku zanikl, pokračuje její výplata až do doby, kdy se stane vykonatelným rozhodnutím o odnětí této dávky. Dávka náleží v dosavadní výši až do dne předcházejícího dni její nejbližší výplaty, která následuje po dni doručení rozhodnutí o odnětí této dávky.

Na dávky a služby sociálního zabezpečení nemají nárok fyzické osoby, které nemají trvalý pobyt na území České republiky (§ 103 zákona č. 100/1988 Sb.), pokud nestanoví jinak mezistátní úmluva. Žadatelce o důchod nemohl vzniknout nárok na něj, nemá-li trvalý pobyt na území České republiky podle Dohody vlád Československa a USA z 20.6.1968, když tato Dohoda řeší jen otázky výplaty důchodů, nikoli otázky vzniku nároku na důchod.

Jde-li v soudním řízení o přezkoumání rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o požadavek navrhovatele, aby mu byla uznána další doba zaměstnání II. pracovní kategorie v rozmezí celkového trvání odpracované doby (např. od roku 1931), je nesprávné hodnotit jako nadbytečnou potřebu zjišťování charakteru navrhovatelova zaměstnání v době předválečné a v době krátce po skončení války. Byla-li v předchozím rozhodnutí soudu řešena jen otázka, zda určitou dobu výkonu práce u navrhovatele (např. z období 1935 až 1945) lze pokládat za dobu zaměstnání v pracovním poměru (který zakládal účast na nemocenském pojištění), nebyla tím ještě vyřešena otázka započtení této doby jako zaměstnání II. pracovní kategorie.

Invalidní a částečný invalidní důchod jsou samostatnými dávkami důchodového zabezpečení. Při změně plné invalidity na invaliditu částečnou je třeba invalidní důchod odejmout (§ 96 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb.), K tomuto odnětí může dojít jen rozhodnutím orgánu důchodového zabezpečení (§ 122 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb.) musí být vydáno a účastníku doručeno do vlastních rukou (§ 121 odst. 1 a § 124 písm. a/ zákona č. 100/1988 Sb.). Může být vydáno buď jako samostatné rozhodnutí nebo může být součástí rozhodnutí, jímž se při změně invalidity v invaliditu částečnou nově přiznává částečný invalidní důchod.

Nárok na invalidní zaopatřovací požitky podle ustanovení zákona č. 164/1946 Sb. nebyl podmíněn existencí invalidity, nýbrž ztrátou nebo snížením výdělečné schopnosti. Poživatel invalidních zaopatřovacích požitků splňoval podmínky pro zařazení do I. skupiny účastníků odboje, byl-li mu tento důchod před 1.1.1957 přiznán pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň o 65 %, takže od 1.1.1957 se tyto invalidní zaopatřovací požitky považují za invalidní důchod za dalšího předpokladu, že invalidita vznikla uvedeným kvalifikovaným způsobem a trvala, byť i jen v rozsahu částečné invalidity, až do vzniku nároku na důchod.