Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Pri skúmaní otázky, či páchatel, ktorý požil alkoholický nápoj, bol v čase spáchania trestného činu príčetný, treba rozlišovať dva prípady: v prvom bola príčetnosť ovplyvnená preto, že alkoholický nápoj pôsobili na páchatela v dôsledku predchádzajúcej poruchy nervovej sústav alebo predchádzajúcej duševnej poruchy v druhom prípade alkohol pôsobil normálne svojím vstrebaním. Pri prostej opilosti stačí vykonať dôkaz odborným vyjadrením lekára alkohológa alebo príslušného zdravotníckeho zariadenia, prípadne posudkom jedného znalca lekára, ak treba zistiť štádium vývoja alkoholizmu páchatela a podmienky prípadného ochranného protialkoholického liečenia. Ak však z okolností prípadu vyplýva podozrenie na duševnú poruchu nevyplývajúcu len z prostej opilosti, musia duševný stav obvineného vyšetriť dvaja znalcovia psychiatri podla § 116 Tr. por.

Zhodnocení účasti soudů na boji proti kriminalitě páchané v důsledku alkoholismu a jiné drogové závislosti pachatelů, se zvláštním zaměřením na ukladání a výkon ochranného léčení podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák.

Při zkoumání odpovědnosti pachatele, který je v konečné fázi alkoholismu, za trestné činy spáchané v opilosti, je nutno rozlišit dvě otázky: a) schopnost pachatele odolat požívání alkoholických nápojů, tedy otázku míry jeho závislosti na alkoholu, jež má význam pro dobu před požitím alkoholických nápojů a v průběhu jejich požívání b) otázku míry jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti v době činu. První z uvedených dvou otázek je rozhodná pro posouzení, zda se pachatel přivedl do stavu nepříčetnosti zaviněným požitím alkoholických nápojů ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zák. Druhá otázka má význam pro posouzení příčetnosti pachatele a jeho trestní odpovědnosti podle § 12 odst. 1 tr. zák.

Řízení motorového vozidla patřícího socialistické organizaci ve stavu opilosti svědčí zpravidla o neodpovědném postoji k socialistickému vlastnictví. Jednočinný souběh trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. s přečinem proti majetku v socialistickém vlastnictví podle § 3 odst. 2 zák. č. 150/1969 Sb. je možný.

Ukládá-li soud ochranné léčení, musí ve smyslu § 72 odst. 4 tr. zák. vždy rozhodnout o způsobu jeho výkonu, tj. zda se vykoná v léčebném ústavu nebo ambulantně. Ambulantně lze za podmínek § 72 odst. 4 věta druhá tr. zák. vykonat každé ochranné léčení, tedy nejen ochranné léčení protialkoholní.

Pro posouzení výše škody způsobené trestným činem a pro rozsah povinnosti k její náhradě je rozhodující částka potřebná k uvedení věci do původního stavu ke zhodnocení, o něž byla opravou původní hodnota věci zvýšena, se nepřihlíží.

Marenie alebo sťažovanie výkonu protialkoholického liečenia nariadeného iným orgánom ako súdom nezakladá prečin podla § 7 písm. c) zák. č. 150/1969 Zb. Také konanie možno postihnúť len ako priestupok podla § 13 písm. c) zák. č. 60/1961 Zb.