Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Zhodnocení poznatků o soudní praxi při rozhodování o trestných činech proti měně a trestných činech daňových

Pracovník výkupny ovoce, který při výkupu ovoce od soukromých pěstitelů šidí pěstitele na hmotnosti a získává tak přebytky, které potom prodává podniku státního obchodu Zelenina na vlastní účet, se dopouští trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. ke škodě pěstitelů a nikoliv trestného činu poškozování spotřebitele podle § 121 tr. zák. ani trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 tr. zák.

I. Trestný čin nepriameho úplatkárstva podla § 162 odst. 1 Tr. zák. je dokonaný už tým, že páchatel žiada alebo prijme úplatok za to, že bude svojím vplyvom pôsobiť na výkon právomoci verejného činitela. Nevyžaduje sa, aby páchatel u verejného činitela skutočne intervenoval. Ak páchatel na výkon právomoci verejného činitela skutočne pôsobil, došlo k dokončeniu trestného činu, čo možno hodnotiť ako okolnosť zvyšujúcu nebezpečnosť činu pre spoločnosť. Znak II. Ak páchatel, ktorý žiada alebo prijme úplatok, len predstiera, že bude svojím vplyvom pôsobiť na výkon právomoci verejného činitela, v skutočnosti to však nemieni urobiť, nejde o trestný čin nepriameho úplatkárstva podla § 162 ods. 1 Tr. zák., ale o trestný čin podvodu podla § 250 Tr. zák., prípadne o pokus tohto trestného činu.

I. Jestliže pachatel měl v úmyslu nezaplatit útratu v pohostinství již v době konzumace, dopouští se trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c) tr. zák. a nikoliv trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchaného ke škodě vedoucího provozovny.

K subjektivní stránce trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c) tr. zák. Skutečnost, že obviněný nevrátí vypůjčené částky peněz v termínu, který slíbil, není sama o sobě dostatečným důkazem pro zjištění, že při půjčce uvedl věřitele v omyl.

I. Skutečnost, že vypůjčitel nesplnil svůj závazek k vrácení peněz ve sjednané lhůtě, ač tak mohl učinit, ještě nedokazuje, že uvedl zapůjčitele v omyl, aby ke škodě jeho majetku se obohatil ve smyslu ust. § 250 odst. 1 písm. a) tr. zák. K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu podle cit. ustanovení se v tomto případě tzv. úvěrového podvodu vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době půjčky peněz jednal v úmyslu vypůjčené peníze vůbec nevrátit nebo nevrátit je ve smluvené lhůtě, nebo jednal alespoň s vědomím, že peníze ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit, a že tím uvádí zapůjčitele v omyl, aby ke škodě jeho majetku se obohatil. Jestliže teprve po uzavření půjčky peněz vznikly překážky, které bránily vypůjčiteli splnit závazek z půjčky nelze považovat za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Z ust. § 41, 42 odst. 1 tr. zák. plyne, že pachatel tr. činu je zvlášť nebez. recidivistou, která podmiňuje použití vyšší tr. sazby. Okolnost, že pachatel je zvlášť neb. recidivistou, je tedy zákonným znakem tr. činu. Je proto třeba již v příp. řízení (§ 173 odst. 1 písm. c) tr. ř.) věc náležitě objasnit. Vyžádání tr. spisů o předchozím odsouzení obviněného je nutné k tomu, aby bylo lze zjistit, nejen povahu jeho tr. činnosti, ale i její závažnost. Pokud v příp. řízení takové šetření provedeno nebylo, je již tento nedostatek důvodem k vrácení věci prokurátoru (§ 188 odst. 1 písm. f) tr. ř.). Horní hranice tr. sazby odnětí svobody se zvyšuje u zvlášť neb. recidivisty o jednu třetinu a je mu třeba uložit trest v horní polovině tr. sazby odnětí svobody (§ 42 odst. 1 tr. zák.). Jestliže vzhledem k tomu obviněnému hrozí uložení trestu převyšujícího 5 roků, musí mít obhájce již v přípr. řízení, (ust. § 36 odst. 3 tr. ř.) jakmile je dáno důvodné podezření, že obviněný je zvlášť nebez. recidivPubl..