Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Získání, resp. upevnění tzv. náhledu obviněného na ochranné léčení ukládané mu podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák., tzn. uvědomění si potřeby se léčit a mít zájem na jeho kladném výsledku, je jedním z cílů takového léčení, jehož součástí je i psychické působení na osobu léčeného. Skutečnost, že obviněný tento náhled nemá, může být proto důvodem pro neuložení ochranného léčení podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák., jen je-li vzhledem k sobě obviněného zřejmé, že jej nemůže získat ani v průběhu léčení a že z tohoto důvodu je vyloučeno, aby léčení splnilo svůj účel.Pachateli, jemuž nebylo z uvedených důvodů uloženo ochranné léčení podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák., který však závažný trestný čin spáchal ve stavu zmenšené příčetnosti vyvolané požitím návykové látky a jehož pobyt na svobodě je nebezpečný, neboť vzhledem k závislosti na návykových látkách z jeho strany hrozí opakování závažné trestné činnosti, je nutno uložit ochranné léčení psychiatrické podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. Publ

Úmysl pachatele způsobit jinému těžkou újmu na zdraví nelze dovozovat jen z povahy předmětu, kterým byl veden útok. Je třeba zvážit i další okolnosti případu, jako jsou způsob použití tohoto předmětu, intenzita vedeného úderu apod.

Obecný zájem na zabrání věci podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. nelze spatřovat pouze v tom, že věc pochází z trestné činnosti, tedy ve skutečnosti, že jde o věc uvedenou v § 55 odst. 1 tr. zák., která je obecným předpokladem zabrání podle § 73 odst. 1 tr. zák.

K hodnocení právní povahy pistole zn. Rhöner Sportwaffen GMBH SM, model 15, ráže 8 mm, konstruované k vystřelování poplašných nábojů, nábojů s chemickou dráždivou látkou a nábojů signálních z hlediska zákona č. 147/1983 Sb. o zbraních a střelivu a trestního zákona ve znění účinném od 1. 7. 1990.

Při postupu podle článku II odst. 4 zák. č. 175/1990 Sb. nutno zkoumat, zda čin, za který již byl obviněný přede dnem 1. 7. 1990 pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody, by byl podle novely trestního zákona posouzen podle právní kvalifikace s mírnější sankcí než dosud. V případech, kdy byl uložen výjimečný trest odnětí svobody a jde o trestný čin, který uložení takového trestu obecně připouští i po 1. 7. 1990, nepřichází v úvahu zkoumání, zda by bylo možno takový trest rovněž uložit i podle nové úpravy.

K aplikaci ustanovení článku II odst. 4 zákona č. 175/1990 Sb.Jestliže byly trestné činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., pro které byl pachatel odsouzen před účinností zák. č. 175/1990 Sb., spáchány za okolností, jež by umožňovaly jejich právní posouzení po 1. 7. 1990 jako jediného trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. ve znění novely (např. spáchaného formou pokračování v trestném činu), je nutno při aplikaci čl. II odst. 4 zák. č. 175/1990 Sb. k této skutečnosti přihlížet. Zejména je třeba brát v úvahu, že škody způsobené uvedenými trestnými činy by se z hlediska právního posouzení podle nové právní úpravy sčítaly.Skutečnost, že pachatel byl před 1. 7. 1990 odsouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 písm. b) tr. zák. za čin, který po tomto datu mohl být posouzen jako trestný čin s přísnější trestní sazbou, než měl trestný čin, za nějž byl pachatel odsouzen, nebrání zkrácePubl.estu na horní hranici základní trestní sazby podle čl. II odst. 4 poslední věta zák. č. 175/1990 Sb.

I. Ustanovení článku II odst. 3 zák. č. 175/1990 Sb. o tom, že tresty uložené před účinností citovaného zákona za činy, které nadále nejsou trestnými činy, se nevykonají, se týká pouze trestů odnětí svobody, a nikoli jiných druhů trestů.