Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Pri postupe podla § 2 odst. 1, 2 prvá veta zákona č. 119/1990 Zb. o súdnej rehabilitácii sa súd obmedzí len na zistenie, či právne posúdenie skutku použité v odsudzujúcom rozsudku zodpovedá niektorému z ustanovení uvedených v § 2 odst. 1 písm. a) až f) citovaného zákona. Súbor zákonných ustanovení uvedených v § 2 odst. 1 bol doplnený zákonom č. 47/1991 Zb. Nie je pritom oprávnený predmetnú vec skúmať z hladísk uvedených v § 3 odst. 1 citovaného zákona, v ktorom sa demonštratívne uvádzajú námietky, ktoré môže podať prokurátor v lehote 60 dní odo dňa oznámenia rozhodnutia vydaného podla § 2 odst. 2 citovaného zákona.

Ke stanovení přiměřeného trestu odnětí svobody za trestný čin nedotčený zákonem č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jenž byl spáchán v souběhu s trestným činem, na který se rehabilitace vztahuje a ohledně něhož bylo trestní stíhání zastaveno podle § 2 odst. 2 cit. zák.Podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. platí pro výměru přiměřeného trestu základní kritérium, kterým je porovnání vzájemného poměru závažnosti činů, jimiž byl odsouzený uznán vinným v původním rozhodnutí. Oproti typové závažnosti jednání pachatele vyjádřené rozpětím trestní sazby v příslušném zákoně je zde zdůrazněn princip posouzení vzájemného poměru konkrétní závažnosti posuzovaných jednání, který je určován konkrétním stupněm jejich společenské nebezpečnosti. V případech, kdy tato konkrétní závažnost posuzovaného jednání je zřetelně nižší než závažnost typová, nelze vyloučit možnost stanovení přiměřeného trestu i pod dolní hranici zákonné sazby, a to i bez ohledu na použití speciálních ustanovení pro snížení výměPubl.estu (§ 30 zák. č. 86/1950 Sb., § 40 zák. č. 140/1961 Sb.

I. Okolnost, že soudkyně vyloučená z projednávání věci pro podjatost z důvodu jejího poměru k osobě obviněného zastává funkci náměstkyně předsedy soudu, sama o sobě není důvodem, pro který by měli být vyloučeni z projednávání věci i ostatní soudci téhož soudu (§ 30 odst. 1 tr. ř.) a nemůže být proto sama o sobě ani důležitým důvodem pro odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř., resp. rozhodnutí odvolacího soudu podle § 262, věta druhá tr. ř.

K rozhodování o odměně ustanoveného obhájce podle § 151 odst. 3 tr. ř. ve věcech, v kterých soud aplikuje ustanovení čl. II odst. 3 nebo odst. 4 zák. č. 175/1990 Sb.Poněvadž řízení o poměrném zkrácení trestu se svou povahou (tj. především nároky kladenými na advokáta) a účelem (významem jeho výsledku pro postavení klienta) blíží nejvíce řízení upravenému v hlavě dvacáté trestního řádu, je zpravidla namístě přiznat odměnu podle § 16 odst. 2 písm. f), odst. 3 vyhlášky min. spravedlnosti ČR o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci č. 270/1990 Sb. /1/ jako v případě převzetí a přípravy zastoupení ve věci týkající se výkonu rozhodnutí - tedy ve výši jedné poloviny.

Obviněnému, jenž byl pravomocně uznán vinným, je nutno oznámit usnesení o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovenému obhájci (§ 151 odst. 3 tr. ř.) a takový obviněný je též osobou, která má právo podat proti takovému usnesení stížnost, protože se ho přímo dotýká.V žádosti o přiznání odměny podle § 151 odst. 2 tr. ř. musí ustanovený obhájce uvést i údaje potřebné k tomu, aby bylo zřejmé, že poskytl právní pomoc v rozsahu účtovaných úkonů.

Pri posudzovaní viny páchatela trestného činu krivého obvinenia podla § 174 Tr. zák. sa nestačí zaoberať iba otázkou, či osoba, ktorú obvinil, skutočne spáchala trestný čin, prípadne či bola preň stíhaná a odsúdená. Orgány činné v trestnom konaní musia zároveň preukázať, že si páchatel trestného činu krivého obvinenia podla § 174 Tr. zák. bol vedomý toho, že obviňuje inú osobu nepravdivo.

Při aplikaci článku II odst. 2 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z 1.ledna 1990 se část trestů odnětí svobody, která byla prominuta,tj. jedna třetina, nejméněě však dva roky v případě trestů uložených za úmyslné trestné činy (písm. a) cit. ustanovení), jedna polovina, nejméně však tři roky v případě trestů uložených za trestné činy spáchané z nedbalosti (písm. b) cit.ustanovení) a jedna třetina, nejméně však tři roky v případě trestů úhrnných uložených za úmyslné trestné činy a trestné činy spáchané z nedbalosti (písm. c) cit.ustanovení), vypočítává z celého uloženého trestu odnětí svobody, pokud s jeho výkonem nebylo ještě započato. Jestliže však odsouzený uložený trest odnětí svobody již z části odpykal, vypočítává se prominutá část ze zbytku uloženého trestu, tj. z té části uloženého trestu odnětí svobody, která ke dni vydání rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii nebyla vykonána.