Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

V případě, že majetková práva, která svědčila k 31.3.1948 sokolské tělocvičné jednotě, jí byla potom odňata zákony č. 187/1949 Sb., č. 71/1952 Sb. a č. 68/1956 Sb., může České obci sokolské (jako sdružení) v postavení oprávněné osoby podle ustanovení § 2 zákona č. 173/1990 Sb. a ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 232/1991 Sb. konkurovat toliko obnovená sokolská jednota jako její kvalifikovaná organizační jednotka; jestliže svoji existenci neobnovila, je oprávněnou osobou samo sdružení, tj. Česká obec sokolská.Tělovýchoná jednota (občanské sdružení), která vznikla registrací na základě usnesení mimořádného sjezdu Československého svazu tělesné výchovy ze dne 25.3.1990, jako právní nástupce organizace uvedené v § 2 zákona č. 68/1956 Sb., není "znovu vzniklou dobrovolnou organizací" ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 173/1990 Sb. a § 1 odst. 2 zákona č. 232/1991 Sb.

Ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. vylučuje z přechodu majetku státu do vlastnictví obcí pouze ty věci, ohledně nichž byl nárok na jejich vydání podle zákona č. 403/1990 Sb. a zákona č. 87/1991 Sb. uplatněn před účinností zákona č. 172/1991 Sb. Ostatní věci přešly do vlastnictví obcí ( s výjimkami plynoucími z ustanovení § 4 odst. 1 citovaného zákona ) se všemi právy a povinostmi, které se k tomuto majetku vztahují, včetně povinnosti věc vydat.

Vrchní soud bez ohledu na to, že v trestní věci rozhoduje jako soud odvolací, je v případě rozhodování o návrhu na prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. v postavení soudu prvního stupně a proti jeho rozhodnutí je proto přípustná stížnost.

Úprava náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity) podle ustanovení čl. VI bodu 6 zákona č. 74/1994 Sb. (nyní ve znění zákona č. 220/1995 Sb.) se neprovede u zaměstnanců, kteří v době před 1.1.1989 dovršili věk 65 let; těmto zaměstnancům i po 1.6.1994 náleží náhrada podle ustanovení § 195 zák. práce ve znění vyplývajícím z čl. I bodu 69 zákona č. 153/1969 Sb. (článek II bod 7, věta třetí, zákona č. 188/1988 Sb.).

Předchozí odsouzení či potrestání pachatele za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr.zák., jímž si pachatel přisvojil cizí věc nebo k tomu směřoval, je nutno považovat za odsouzení či potrestání za takový čin ve smyslu ustanovení § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák. o trestném činu krádeže.

I. Zákaz výslechu svědka, jenž byl (má být) vyslechnut cestou mezinárodní právní pomoci prováděné na podkladě Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (č. 550/1992 Sb.), je třeba posuzovat podle právního řádu dožádaného státu, v němž byl (má být) tento výslech proveden. Tento právní řád je třeba v trestním řízení dokazovat.

Provozováním zařízení ke zneškodňování odpadů je ve smyslu ustanovení zákona č. 238/1991 Sb., o odpadech, pouze taková činnost, která se děje s úředním souhlasem, a provozovatelem uvedeného zařízení je jen fyzická či právnická osoba, které takový souhlas byl vydán.

Tomu, kdo není v tomto smyslu provozovatelem zařízení ke zneškodnění odpadů, nelze ukládat povinnost platit poplatek za ukládání odpadů, ani pokutu za porušení povinností při provozování zařízení k zneškodňování odpadů. Tuto sankci nelze směšovat se sankcemi proti původcům odpadu.

Při ukládání sankcí podle ustanovení zákona č. 238/1991 Sb., o odpadech, a podle zákona č. 62/1992 Sb., o poplatcích za uložení odpadů, lze analogicky použít právní úpravu o ukládání sankcí podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, včetně úpravy ukládání sankcí při souběhu deliktů.