Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Jestliže obviněný a poškozený se dohodnou na vzájemném úmyslném usmrcení jeden druhého jako způsobu společného dobrovolného ukončení života, potom dohodnuté jednání obviněného, jehož následkem byla smrt poškozeného, naplňuje znaky trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., nikoli znaky trestného činu účasti na sebevraždě podle § 230 tr. zák. Uvedené okolnosti činu, zejména svolení poškozeného, mohou v konkrétním případě mít význačný vliv na stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a spolu s dalšími okolnostmi svědčícími ve prospěch obviněného být důvodem pro použití ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody.

K výkladu znaků trestného činu porušování autorského práva podle § 152 tr. zák.: Smlouvou o vytvoření díla, resp. o podání výkonu, ve smyslu § 27, ve spojení s § 39 odst. 1 autorského zákona ( č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů ), nevzniká objednateli oprávnění šířit umělecké dílo, resp. podaný výkon prodejem rozmnoženin jeho zvukového záznamu ( § 22, § 39 odst. 1 citovaného zákona). Ustanovení § 152 tr. zák. je tzv. normou blanketní, která odkazuje na předpisy o právu autorském. Z hlediska posuzování subjektivní stránky jednání pachatele tohoto trestného činu proto platí, že neznalost autorského zákona se posuzuje stejně jako neznalost normy trestní, a pachatele proto nevyviňuje.

K některým otázkám výkladu ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. (ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 78/1995 Sb. a ve znění zákonů č. 118/1995 Sb. a č. 160/1995 Sb.), o soudních poplatcích

Řízení o výkonu rozhodnutí k vymožení příplatku na zaopatření stanoveného podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 467/1992 Sb., o zdravotní péči poskytované za úhradu, není osvobozeno od soudního poplatku podle ustanovení § 11 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

V porovnání se zněním ustanovení § 237 písm. f) občanského soudního řádu (účinným do 31. prosince 1995) má v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., ve znění zákona č. 238/1995 Sb., omezující charakter podmínka, aby šlo o nesprávný postup soudu “v průběhu řízení”.

“Postupem soudu v průběhu řízení” ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit.

Právo osob uvedených v ustanovení § 26 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, žádat po smrti poškozeného o odškodnění není podmíněno tím, zda poškozený o odškodnění požádal. Pokud poškozený o odškodnění požádal, po jeho smrti se jeho pohledávka vůči státu stala předmětem dědictví a právo na její výplatu přešlo na dědice. V případě, kdy o odškodnění požádala jen jedna z více osob oprávněných podle ustanovení § 26 zákona č. 119/1990 Sb., nelze aplikovat ustanovení § 512 odst. 1 o.z. o podílu jednotlivých věřitelů na celkovém dluhu.

Je-li rozhodováno podle § 380 odst. 1 tr. ř. a příslušných ustanovení Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) o přípustnosti vydání do ciziny pro trestní stíhání nebo výkon uloženého trestu za více trestných činů, spáchaných více skutky, posuzují se právní podmínky vydání u každého z těchto činů samostatně, byť jde o vydání na základě jedné žádosti. Soud rozhodující podle uvedených předpisů o přípustnosti vydání do ciziny pro výkon trestu za více činů, z nichž jen některé jsou v České republice soudně trestné, vysloví, že je vydání zčásti přípustné a zčásti nepřípustné, i v případě, že za všechny tyto činy byl trest uložen jedním rozsudkem jako trest společný.