Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Pro použití článku 9. písm c) amnestie presidenta republiky z 9. května 1968 je rozhodná i u mladistvých základní trestní sazba, stanovená ve zvláštní části trestního zákona, nikoliv sazba snížená podle § 79 odst. 1 tr. zák. na polovinu.

Obecný soud příslušný rozhodovat o použití amnestie podle § 368 věty druhé tr. ř. je oprávněn rozhodovat též o použití amnestie ohledně trestu pravomocně uloženého vojenským soudem. Před rozhodnutím o použití amnestie podle § 168 tr. ř. soud je vždy povinen zjistit, zda rozsudek, jímž byl uložen trest, ohledně něhož má podle § 368 tr. ř. rozhodnout, nabyl právní moci. Nenachází-li se ve spise průkazný doklad o tom, že rozsudek byl doručen obviněnému a prokurátorovi, nelze tento rozsudek pokládat za pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ve smyslu § 139 odst. 1 tr. ř.

Zakládá-li skutek v jednočinném souběhu několik trestných činů, z nichž jenom jeden nebo některé podléhají abolici, není možno trestní stíhání pro tyto trestné činy zastavit. V přípravném řízení se v takovém případě pouze obviněnému sdělí, že stíhaný skutek bude v důsledku amnestie posuzován jenom jako trestný čin, na nějž se abolice nevztahuje (§ 163 odst. 5 tr. ř.).

I. Ze znění § 22 odst. 2 tr. zák. z r. 1950 vyplývá, že smyslem tohoto ustanovení bylo doplnit prvý trest druhým trestem tak, aby oba tresty dohromady v souhrnu tvořily jeden trest rovnající se trestu úhrnnému ve smyslu § 22 odst. 1 téhož trestního zákona.

Tentýž smysl má i § 35 odst. 2 tr. zák. o trestu souhrnném.

Společným cílem obou citovaných ustanovení tedy bylo a je, aby předchozí trest s dodatkovým (v souhrnu) nebo souhrnný trest tvořil jednotu, jako by šlo o trest úhrnný. Znamená to tedy, že odsouzený při dodatkovém nebo souhrnném trestu musí být zásadně ve stejné situaci jako v případě trestu úhrnného, tj. jako by o všech spáchaných trestných činech bylo rozhodnuto v jednom řízení.

II. Proto také vzhledem ke znění čl. VII odst. 5 rozhodnutí presidenta republiky o amnestii z 9. května 1965 nelze považovat za druhé odsouzení takový rozsudek, jímž byl uložen trest dodatkový nebo souhrnný.

I. Byl-li odsouzenému na základě rozhodnutí presidenta republiky o amnestii dříve uložený trest odnětí svobody zcela nebo zčásti prominut pod podmínkou, že se po určitou dobu nedopustí úmyslného trestného činu, nelze mít za to, že dřívější trest odnětí svobody byl vykonán dnem, kdy byl odsouzený z výkonu trestu propuštěn, dokud obviněnému stanovená zkušební doba úspěšně neuplynula.

II. Odsuzuje-li soud taktového pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ve stanovené zkušební době, nemůže obviněnému uložit nový trest odnětí svobody bez přihlédnutí k ustanovení § 36 odst. 1 tr. zák.

III. Pokud nebylo pravomocně rozhodnuto, že se odsouzený při podmíněném odsouzení, podmíněném propuštění nebo při podmíněném prominutí trestu odnětí svobody amnestií presidenta republiky neosvědčil, a že se vykoná trest odnětí svobody nebo jeho zbytek a pokud při novém odsouzení za trestný čin, spáchaný ve zkušební době, přichází v úvahu aplikace § 36 odst. 1 tr. zák., posoudí soud jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř., zda v důsledku nového odsouzení přijde v úvahu výkon trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, uloženého dřívějším rozsudkem.

K výkladu pojmu obdobné trestné činy podle zákonů dříve platných ve smyslu čl. VII odst. 1 amnestie presidenta republiky ze dne 9. května 1965.

O tom, zda odsouzený, kterému byl trest prominut milostí nebo amnestií presidenta republiky, splnil uloženou podmínku či nikoli, nerozhoduje soud, nýbrž ministerstvo spravedlnosti (na Slovensku odbor SNR pro spravedlnost). Postup při tomto řízení je upraven instrukcí ministerstva spravedlnosti ze dne 27. prosince 1961 č. j. 1521/61-L.