Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Z ustanovení § 250 odst. 2, věty první, tr. ř. vyplývá, že pokud obviněný vzal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně zpět, vztahuje se toto zpětvzetí i na odvolání podané jeho jménem obhájcem. To neplatí, jde-li o obviněného, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, popř. o mladistvého, u kterých může obhájce podat odvolání i proti jejich vůli ( § 41 odst. 4 tr. ř.). V takových případech je zpětvzetí odvolání samotným obviněným právně neúčinné(srov. č. 58/2009 Sb. rozh. tr.).

Ustanovení § 260 tr. ř. je ve vztahu speciality k ustanovení § 259 odst. 1 tr. ř., protože upravuje výjimečný postup odvolacího soudu, jímž se věc vrací zpět až do stadia přípravného řízení. Odvolací soud může vrátit věc státnímu zástupci k došetření podle § 260 tr. ř. jen tehdy, když zjistí, že dosavadní řízení je zatíženo takovou procesní vadou, kterou nelze odstranit v řízení před soudem (např. byla-li podána obžaloba pro jiný skutek, než pro který bylo zahájeno trestní stíhání). Vrácení věci státnímu zástupci k došetření je zpravidla spojeno s tím, že odvolací soud zruší rozsudek soudu prvního stupně z důvodů uvedených v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. pro podstatné vady řízení, které předcházely rozsudku soudu prvního stupně, nikoliv jen z jiných důvodů uvedených v ustanovení § 258 odst. 1 tr. ř., a to pokud odvolací soud současně neshledá důvod pro jiné rozhodnutí ve věci, které by učinil sám nebo které přichází v úvahu po vrácení věci soudu prvního stupně.

Obviněný je oprávněn vzít sám zpět své odvolání, i když je předtím podal prostřednictvím obhájce, neboť s opravným prostředkem zásadně disponuje ten, jehož jménem je podán. V případě, že obhájce je oprávněn jménem obviněného podat odvolání i proti jeho vůli (§ 41 odst. 4 tr. ř.), zpětvzetí takového odvolání jen samotným obviněným je neúčinné. Nejde-li o případ, kdy obhájce může jménem obviněného podat odvolání i proti jeho vůli, pak skutečnost, že obviněný zastoupený obhájcem vzal sám zpět své odvolání ani nezakládá důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, a to ani tehdy, měl-li obhájce z důvodu nutné obhajoby.

V případě, že předseda senátu soudu prvního stupně zjistí, že odvolání, které nesplňuje obsahové náležitosti popsané v ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., bylo podáno zjevně opožděně, nepostupuje podle ustanovení § 251 tr. ř., nýbrž předloží věc k rozhodnutí odvolacímu soudu.

Proti rozhodnutí soudu o vrácení věci státnímu zástupci k došetření je oprávněn, nejde-li o případ uvedený v ustanovení § 179 odst. 1 tr. ř., podat opravný prostředek jen státní zástupce toho státního zastupitelství, které u tohoto soudu působí, pokud zvláštní předpis nestanoví příslušnost státního zástupce jinak (§ 7 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství). Podá – li opravný prostředek jiný státní zástupce než ten, který je takto ve věci činný, je nutné jej zamítnout jako podaný osobou neoprávněnou.

I. I když odvolací soud k odvolání obviněného nesprávně přezkoumal napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu, ačkoli odvolací námitky obviněného se týkaly i výroku o vině, Nejvyšší soud není takovým postupem odvolacího soudu vázán, a proto dovolání obviněného směřující i proti výroku o vině je přípustné. II. Dobrovolné upuštění od pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 a § 250b odst. 1 tr. zák. je vyloučeno nejen za předpokladu, že pachatel zanechal dalšího jednání až po výslovném projevu poškozeného, který dal pachateli najevo odhalení jeho podvodného jednání, ale i tehdy, jestliže tak pachatel učinil poté, co ho poškozený upozornil na pochybnosti o správnosti předložených údajů v žádosti o poskytnutí úvěru, o jejichž nepravdivosti pachatel věděl.

Závěr odvolacího soudu, že v řízení vedeném o trestném činu, u něhož je trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného (§ 163 tr. ř.), nebylo zjištěno stanovisko poškozeného, je důvodem zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.