Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2007, sp. zn. 25 Cdo 312/2005, ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.312.2005.1
Datum: 31.01.2007 Sp. zn.: 25 Cdo 312/2005 Nejvyšší soud
Datum: 31.01.2007 Sp. zn.: 25 Cdo 312/2005 Nejvyšší soud
Datum: 31.01.2007 Sp. zn.: 29 Odo 994/2005 Nejvyšší soud
Datum: 31.01.2007 Sp. zn.: 25 Cdo 1124/2005 Nejvyšší soud
Datum: 31.01.2007 Sp. zn.: 25 Cdo 874/2005 Nejvyšší soud
Datum: 31.01.2007 Sp. zn.: 25 Cdo 2855/2004 Nejvyšší soud
Datum: 31.01.2007 Sp. zn.: 29 Odo 1297/2004 Nejvyšší soud
Datum: 31.01.2007 Sp. zn.: 30 Cdo 1941/2007 Nejvyšší soud
Ochranu osobní cti poskytuje občanský zákoník výlučně proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva tím, že snižují jeho čest u jiných lidí a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. Není tu rozhodné, zda k újmě skutečně došlo; postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit. K porušení práva na čest může dojít nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru i zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o určité osobě. Jsou-li v kritice k charakterizaci určitých jevů a osob použity výrazy, jejichž míra expresivity je ve značném nepoměru k cíli kritiky, respektive je-li obsah kritiky nepřiměřený posuzovanému jednání kritizovaného a vyplývá-li z ní úmysl znevážit či urazit kritizovanou osobu (tzv. intenzivní exces), jde o kritiku nepřiměřenou, která je způsobilá zasáhnout do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby (§ 11 obč. zák.).