Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K rozhodnutí podle § 107a odst. 2 o. s. ř. je příslušný odvolací soud, byl-li návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř. podán v průběhu odvolacího řízení; je přitom nerozhodné, že návrh byl podán ještě u soudu prvního stupně v době před předložením věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaném odvolání.

Skutek posouzený jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., který spočíval v tom, že pachatel odebral od dodavatele zboží s úmyslem vůbec za ně nezaplatit kupní cenu, není totožný se skutkem posouzeným jako trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož podstatou bylo to, že pachatel poté, co odebral od dodavatele zboží, činil ve vztahu ke svému majetku takové fiktivní dispozice, kterými předstíral svou neschopnost zaplatit kupní cenu za odebrané zboží. Pravomocné meritorní rozhodnutí o jednom z těchto skutků (např. zprošťujícím rozsudkem) není překážkou ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. pro stíhání pachatele za druhý skutek a pro jiné meritorní rozhodnutí o něm (např. odsuzujícím rozsudkem).

Závěr, že valná hromada přijala rozhodnutí, jež nenáleží do její působnosti a které proto nemá právní účinky, je možné učinit i v jiném soudním řízení než v řízení o určení neplatnosti rozhodnutí takové valné hromady nebo v rejstříkovém řízení.Rozhodnutím valné hromady, jež nemá právní účinky, je za situace, kdy likvidátora akciové společnosti jmenoval soud - i rozhodnutí valné hromady této společnosti o vystoupení z likvidace; to platí i pro dobu před 31. 12. 2001. U dlužníka - právnické osoby v likvidaci má z osob uvedených v § 3 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007 povinnost podat návrh na prohlášení konkursu pouze likvidátor dlužníka, a to jen jde-li o úpadek ve formě předlužení.Povinnost podat návrh na prohlášení konkursu na majetek akciové společnosti, která je v likvidaci a je předlužená, stíhá - ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007 - její představenstvo, jen není-li jmenován likvidátor, nebo jestliže skončila jeho funkce a není jmenován likvidátor nový; tato povinnost se však odvíjí od působnosti likvidátora a nikoliv ze samostatné (neodvozené) působnosti představenstva.Jestliže návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka – právnické osoby podala za právnickou osobu osoba, která není oprávněna za ni jednat a jestliže osoba oprávněná za právnickou osobu jednat tento procesní úkon neschválí ani dodatečně, soud řízení o takovém podání zastaví.Jestliže návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka podal vedle věřitele i sám dlužník a jestliže v době do prohlášení konkursu na majetek dlužníka vezme dlužník svůj návrh na prohlášení konkursu zpět, soud řízení o tomto návrhu zastaví a v řízení bude dále pokračovat jen na základě návrhu věřitele.

V řízení o soudním prodeji zástavy je třeba ve smyslu ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. doložit zajištěnou pohledávku z půjčky nejen uzavřenou smlouvou, ale také odevzdáním předmětu půjčky dlužníku. Zástavní právo se ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 obč. zák. nevztahuje na smluvní pokutu, sjednanou pro případ porušení povinnosti ze smlouvy, kterou byla založena zajištěná pohledávka.

Došlo-li ke zřízení zástavního práva předáním akcie zástavnímu věřiteli, je k návrhu na umoření ztracené nebo zničené akcie oprávněn (věcně legitimován) zástavní věřitel, ledaže by ji po zániku zástavního práva vrátil zástavnímu dlužníku nebo ji prodal za účelem uspokojení zajištěné pohledávky prostřednictvím obchodníka s cennými papíry. Přihlášku listiny navržené k umoření podává ten, kdo má listinu u sebe (ve své držbě) nebo kdo to alespoň tvrdí a kdo tedy listinu předložil soudu nebo je alespoň připraven tak na výzvu soudu učinit. Námitky proti umoření listiny podává ten, kdo sice nemá listinu ve své držbě, avšak popírá správnost údajů o ztrátě nebo zničení listiny nebo tvrdí-li, že jsou tu jiné (další) okolnosti, které brání tomu, aby listina byla soudem prohlášena za umořenou. Soud zamítne návrh na umoření listiny podle ustanovení § 185q, věty druhé, o. s. ř. nejen tehdy, byla-li listina řádně (důvodně) přihlášena, ale i v případě, že bylo na základě uplatněných námitek dokazováním zjištěno, že se k umoření navržená listina ve skutečnosti neztratila a ani nebyla zničena. O odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, smí odvolací soud rozhodnout bez nařízení jednání, jen jestliže odvolání odmítá (§ 214 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), jestliže zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení (§ 214 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jestliže zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1 o. s. ř. (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) nebo bylo-li odvolání podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, ledaže odvolací soud opakuje nebo doplňuje dokazování (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

Závazkový právní vztah mezi dlužníkem a věřitelem je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele podle § 256 tr. zák. Otázku existence a obsahu tohoto právního vztahu musí soud v trestním řízení posuzovat vždy samostatně jako předběžnou otázku (§ 9 odst. 1 tr. ř.), neboť jde o posouzení viny obviněného. To platí i v případě, že existence takového závazkového právního vztahu již byla deklarována pravomocným rozhodnutím soudu v občanskoprávním řízení, které nemá konstitutivní povahu. Tímto rozhodnutím sice soud není v trestním řízení vázán, avšak nemůže je pominout, proto jím provede důkaz, zhodnotí je v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. a ve svém rozhodnutí se s jeho argumenty vypořádá.

I. Osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle § 94a odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že jí byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem v řízení o přestupku uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, nebo jí bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle § 94 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona ve znění účinném do 30. 6. 2006, není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu ustanovení § 180d tr. zák. o trestném činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. 

II. Jestliže pachatel řídí motorové vozidlo, ačkoli není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona (zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), a to v době, kdy mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem nebo rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v přestupkovém řízení, zpravidla naplňuje znaky trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu.