Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů. K odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží.

V případě, že předseda senátu soudu prvního stupně zjistí, že odvolání, které nesplňuje obsahové náležitosti popsané v ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., bylo podáno zjevně opožděně, nepostupuje podle ustanovení § 251 tr. ř., nýbrž předloží věc k rozhodnutí odvolacímu soudu.

U pachatele, který se oddává zneužívání návykové látky, může soud uložit ochranné léčení podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. nejen v případech, kdy spáchal trestný čin přímo pod vlivem návykové látky nebo při jejím vlastním zneužívání, ale i tehdy, spáchal-li jej pouze v souvislosti s jejím zneužíváním. Zákonný pojem „v souvislosti s jejím zneužíváním“ stanovený jako podmínka pro uložení ochranného léčení tak vyjadřuje volnější vztah mezi zneužíváním návykové látky a spácháním trestného činu. Proto např. u pachatele trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., jehož trestná činnost spočívala v tom, že jiným osobám poskytoval drogy, přičemž sám je osobou, která dlouhodobě konzumuje drogy a je na jejich konzumaci chorobně závislá, je namístě závěr, že takový trestný čin spáchal v souvislosti se zneužíváním návykové látky.

Zákonný znak trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. spočívající v tom, že si pachatel „neoprávněně opatří“ nepřenosnou platební kartu jiného identifikovatelnou podle jména nebo čísla, je naplněn jakýmkoli způsobem jejího získání bez právního důvodu. I nález takové platební karty je jedním ze způsobů, jímž lze naplnit uvedený zákonný znak, jestliže si pachatel ponechá nalezenou platební kartu, a nemá tak v úmyslu ji odevzdat (např. příslušné bance, orgánům Policie České republiky).

Důvodem pro zrušení konkursu ve smyslu § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 není skutečnost, že prohlášení konkursu bránila překážka uvedená v § 67c tohoto zákona; to platí i tehdy, rozhoduje-li konkursní soud o návrhu na zrušení konkursu v rámci téhož období (v době od 1. 4. do 30. 9. příslušného roku, ve kterém konkurs prohlásil). 

Překážku dalšího postupu konkursního řízení formulovanou v § 67c zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 nezkoumá konkursní soud z úřední povinnosti. 

Úpravu obsaženou v ustanovení § 67c zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 nelze směšovat s institutem ochranné lhůty ve smyslu ustanovení § 5a a násl. uvedeného zákona.

Trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. zák. není spáchán ve formě pokračování podle § 89 odst. 3 tr. zák. v případě, když došlo k přisvojení si více cizích svěřených věcí a všechny tyto věci si obviněný přisvojil v rámci jednoho souvislého jednání spáchaného jediným útokem. Jde o jeden čin s několikanásobným předmětem útoku, při němž je následkem součet hodnot všech věcí, které si obviněný takto přisvojil. O takový případ může jít např. tehdy, když si obviněný přisvojil věci, které mu byly v rámci pracovního poměru svěřeny za účelem pracovních povinností a které obviněný v okamžiku, kdy došlo k rozvázání pracovního poměru, popřípadě v dodatečně určené lhůtě, nevrátil.

O požadavku dovolatele, aby do skončení dovolacího řízení o jeho vylučovací žalobě bylo žalovanému správci konkursní podstaty zakázáno zpeněžit majetek, který je předmětem vylučovací žaloby, náleží rozhodnout konkursnímu soudu v rámci jeho dohlédací činnosti (§ 12 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2007). Návrhu na nařízení předběžného opatření ve smyslu § 74 a násl. o. s. ř., kterým by o takovém požadavku měl rozhodnout soud, který o vylučovací žalobě rozhodl v prvním stupni, nelze vyhovět.