Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

II. Při zkoumání podmínek, zda pachatel se považuje za zvlášť nebezpečného recidivistu podle § 41 písm. b) tr. zák., je délka doby, která uplynula od posledního odsouzení, jenom jedním, nikoliv jediným hlediskem, které je nutno hodnotit v souvislosti s otázkou, zda stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je podstatně zvýšený.

Jestliže pachatel, který byl potrestán pro úmyslný trestný čin jako mladistvý, páchá trestné činy téže povahy i po dovršení 18. roku věku, není vyloučeno, aby při hodnocení zvlášť nebezpečné recidivy se přihlíželo i k potrestání z doby, kdy byl ještě mladistvý, pokud tato okolnost v souvislosti s trestnými činy spáchanými po 18. roce věku, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

Smyslem ust. § 41 a 42 tr. zák. je zpřísnění postihu těch pachatelů tr. činů, kteří svým jednáním splňují zákonné znaky, (§ 41 písm. a) nebo b) tr. zák.) přičemž jejich přísný postih je odůvodněn zájmem na ochraně spol. Tito pachatelé, vědomě dávají přednost páchání tr. činnosti, úmyslně ohrožují zájmy chráněné tr. zákonem a jsou si také plně vědomi škodlivých následků svého počínání. Takové pachatele je nutno odlišit od těch, kteří sice svým jednáním též naplňují znaky uvedené v § 41 písm. a) nebo b) tr. zák., avšak stupeň jejich zavinění je podstatně nižší. Je-li stupeň zmenšené příčetnosti, kterou si pachatel nepřivodil požitím alkoholu nebo omamného prostředku, vyšší, pak zpravidla nebude možno dojít k závěru, že spáchal tr. čin jako zvlášť nebezpečný recidivista. Zpravidla však budou splněny podmínky pro uložení ochranného léčení, (§ 72 odst. 2 písm. a) tr. zák.) které je rovněž jedním z prostředků tr. zákona sloužících k ochraně spol.(§ 2 tr. zák.).

Soustavnosti páchání úmyslných trestných činů téže povahy ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. není na překážku ani uplynutí doby jednoho a půl roku od propuštění z výkonu posledního trestu odnětí svobody do spáchání nového trestného činu téže povahy, pokud předchozí i nová trestná činnost jsou závažnějšího charakteru.

O úmyslné trestné činy téže povahy ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. jde tehdy, když je mezi spáchanými trestnými činy vnitřní spojitost, ukazující záporný pachatelův vztah k určitému společenskému zájmu trestním zákonem chráněnému. Nevyžaduje se proto, aby šlo o tytéž trestné činy, kvalifikované podle téhož zákonného ustanovení. Rovněž pojem soustavné trestné činnosti, jíž si pachatel opatřuje po delší dobu alespoň zčásti zdroj příjmů (§ 89 odst. 4 tr. zák.) nelze chápat jen jako opakování a pokračování v témže trestném činu, ale i páchání různých trestných činů, z kterých má pachatel alespoň zčásti zdroj příjmů. V tomto případě jsou všechny tyto trestné činy spáchány výdělečně a nelze uznat za výdělečně spáchaný jen jeden z nich.

Potrestáním ve smyslu § 41 písm. a), b) tr. zák. se rozumí alespoň částečné vykonání trestu. Proto musí i soud při úvahách o tom, zda obviněný se dopustil trestného činu jako zvlášť nebezpečný recidivista, zkoumal nejen to, zda při předchozím odsouzení (ať pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro úmyslné trestné činy téže povahy) byl pachateli uložen trest, ale také i to, zda alespoň část dříve uložených trestů si odpykal. Mezi případy předchozího potrestání podle § 41 písm. b) tr. zák., nelze zahrnout ty případy, ve kterých byl pachatel sice pravomocně odsouzen pro úmyslné trestné činy téže povahy, avšak nedošlo ani k částečnému výkonu uložených trestů.

Ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost je každý trest odnětí svobody, který je uložen mimo trestní sazbu. Aby bylo možno přezkoumat, zda uložený trest odnětí svobody, zvlášť nebezpečnému recidivistovi odpovídá ustanovení § 42 odst. 1 tr. zák. je nutno, aby soud v odůvodnění rozsudku uvedl, jakými hranicemi je v konkrétním případě vymezena horní polovina zvýšené trestní sazby. K vymezení horní a dolní hranice horní poloviny zvýšené trestní sazby dojde soud tímto početním postupem: třetina z horní hranice trestní sazby se připočte k této horní hranici, tím je dána horní hranice horní poloviny zvýšené trestní sazby. K této horní hranici se pak připočte dolní hranice trestní sazby (pokud takováto hranice vůbec existuje). Polovina tohoto součtu je pak dolní hranicí horní poloviny zvýšené trestní sazby.