Usnesení Nejvyššího soudu SSR ze dne 21.05.1969, sp. zn. 10 Tz 12/69, ECLI:CZ:NS:1969:10.TZ.12.1969.1
Datum: 21.05.1969 Sp. zn.: 10 Tz 12/69 Nejvyšší soud SSR
Datum: 21.05.1969 Sp. zn.: 10 Tz 12/69 Nejvyšší soud SSR
Datum: 18.07.1967 Sp. zn.: 3 Tz 21/67 Nejvyšší soud ČSSR
I. Podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. ř. lze postoupit věc místnímu lidovému soudu jen tehdy, jsou-li současně splněny všechny podmínky v tomto ustanovení uvedené.
II. Za poškozeného nelze považovat pracovníka, který poškozené socialistické organizaci, u níž je v pracovním poměru, uhradil škodu způsobenou jinou osobou, za kteroužto škodu podle pracovněprávních předpisů neodpovídá.
Datum: 30.05.1967 Sp. zn.: 5 Tz 13/67 Nejvyšší soud ČSSR
I. Požadavek zjistit objektivní pravdu ve smyslu základních zásad trestního řízení uvedených v § 2 odst. 5 tr. ř. platí bezvýjimečně i pro rozhodování o otázkách souvisejících s výší škody způsobené trestným činem, s právy a postavením poškozeného a s adhezním řízením, což vyplývá i z ustanovení § 89 odst. 1 písm. e) § 164 odst. 2, § 186 odst. 1 písm. f) i § 46 tr. ř. I na odůvodnění výroku o náhradě škody se vztahuje ustanovení § 125 tr. ř.
Nesplnění tohoto požadavku a nezjištění skutečné hodnoty odcizené věci má zpravidla za následek nemožnost zjistit skutečnou výši škody, základních předpokladů pro stanovení rozsahu viny, posouzení rozsahu stupně nebezpečnosti činu pro společnost, i podkladů pro správné rozhodnutí o náhradě škody.
II. Vyjádření poškozeného v tom smyslu, že se připojuje k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody, jak bude orgány činnými v trestním řízení zjištěna apod., nelze považovat za řádně uplatněný nárok na náhradu škody, není-li z něj patrno, v jaké alespoň minimální výši má být škoda způsobená trestným činem uhrazena.
III. Postupovat podle § 54 odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č. 56/1965 Sb. je možno vzhledem k § 16 odst. 1 tr. zák. jen tehdy, jestliže se pachatel dopustil trestného činu až po 1. srpnu 1965.
Datum: 20.05.1966 Sp. zn.: 11 Tz 18/66 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 16.06.1965 Sp. zn.: 10 Tz 33/65 Nejvyšší soud ČSSR