Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Rozvedený manžel se nemůže již úspěšně domáhat zrušení práva společného užívání bytu, jestliže se z bytu odstěhuje a jestliže tím došlo k zániku práva společného užívání bytu trvalým opuštěním společné domácnosti. Rozhodne-li soud na návrh rozvedeného manžela o zrušení práva společného užívání bytu, pak právní moc takového rozhodnutí se stává výlučným uživatelem bytu ten z bývalých manželů, jehož určil soud. Předpokladem toho, aby národní výbor mohl přidělit náhradní byt nebo náhradní ubytování je to, že soud zároveň rozhodl o povinnosti druhého z manželů byt vyklidit po přidělení náhrady za byt.

Přešla-li správa bytového majetku organizace, němž je byt trvale určený pro ubytování pracovníka organizace (srov. § 184 písm. a/ o. z.), na organizaci bytového hospodářství, nepozbyl tím byt povahy bytu trvali určeného d tomuto účelu; organizace bytového hospodářství se tu může také domáhat návrhem zrušení práva osobního užívání bytu jeho uživatele může rovněž s uživatelem uzavřít dohodu o zániku práva užívat byt a uživatel může vůči ní platně učinit oznámení, že byt nebude dále užívat (§ 183 o. z.). Vůči těm osobám, které v bytě trvale určeném pro ubytování pracovníků organizace zůstaly bydlet i poté, co se uživatel z bytu odstěhoval, dosáhne navrhující organizace vyklizení bytu na základě rozhodnutí soudu, jež jim ukládá byt vyklidit. Skutečnost, že v bytě zůstaly bydlet i přesto, že měly možnost odstěhovat se s uživatelem bytu a bydlet s ním nadále i v jeho novém bytě, vezme soud v úvahu při rozhodování o přiznání náhrady za vyklizený byt.

K otázkám praxe soudů ve věcech soudního výkonu rozhodnutí vyklizením bytu.

Rozhodl-li soud o povinnosti vyklidit byt, za nějž má být poskytnuta náhrada, uloží vždy splnění této povinnosti ve lhůtě, kterou ve výroku rozhodnutí stanoví a označí za začátek jejího běhu den, kdy bude tomu, kdo se má z bytu vystěhovat, vykonatelným rozhodnutím přidělen náhradní byt, popřípadě poskytnuto náhradní ubytování (§ 186 odst. 1 a 2 o. z. a § 160 odst. 3 o. s. ř.). Takový výrok soudního rozhodnutí není omezen jen na případy, o nichž zákon jmenovitě uvádí, že tu stačí poskytnout náhradní ubytování, a použije se i v případech, v nichž občanský zákoník předpokládá, že bude přidělen náhradní byt; o náhradě za vyklizovaný byt bude rozhodováno příslušným orgánem ve správním řízení podle okolností v době tohoto rozhodování (§ 48 a § 52 zákona č. 41/1964 Sb.).

I při nabytí bytu občanem koupí ze státního socialistického vlastnictví do osobního vlastnictví ( § 14 odst. 1 zákona č. 52/1966 Sb. ve znění zákona č. 30/1978 Sb.) se odpovědnost za vady koupeného bytu posuzuje podle ustanovení § 400 až § 404 o. z. Je tu třeba rozlišit vady vyšlé najevo po převodu vlastnictví k bytu od vad, které byly zjištěny při kolaudaci (a které je vůči investorovi povinna odstranit stavební organizace), dále od vad, které již byly vzaty v úvahu při stanovení ceny za převod bytů, jakož i od vad vzniklých užíváním. Vady tu uplatňuje kupující; převodem vlastnictví k bytu na jiného občana nárok nezaniká.

Při rozhodování o tom, zda žalobě o vyklizení bytu, za nějž není nárok na náhradní byt nebo náhradní ubytování, lze vyhovět vzhledem k důvodům hodným zvláštního zřetele výjimečně (ve smyslu čl. VI. a VII. o. z.) jen za předpokladu přiznání náhrady za byt, musí být tento postup odůvodněn závažnými důvody na straně toho, kdo má byt vyklidit (např. rodinné poměry, sociální poměry, délka užívaní bytu apod.), dále doložením toho, že na tom, kdo se vyklizení bytu domáhá, lze spravedlivě požadovat, aby se přiměřená ochrana jeho práva takto podmínila a její splnění se časově odložilo, jakož i doložením toho, že tu není výjimečné přiznání náhrady za byt v rozporu se zásadami státní bytové politiky.

K některým otázkám osobního užívání družstevních bytů