Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Na stát, jemuž dědictví připadlo na základě odúmrti (§ 462 obč. zák.), byl-li zůstavitel (výlučným) členem bytového družstva a (výlučným) nájemcem družstevního bytu, přechází členství (členská práva a povinnosti) zůstavitele v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu.

Obecnou cenu ( § 175o o. s. ř.) veřejně obchodovatelných akcií, které v době smrti zůstavitele nebyly obchodovány na veřejném trhu, nebo veřejně neobchodovatelných akcií soud stanoví ve výši ceny, za kterou by je bylo možné v době smrti zůstavitele prodat s dodržením případných cenových předpisů, platných v době smrti zůstavitele. Není-li možné zjistit, za jakou cenu byly tyto akcie v době smrti zůstavitele obchodovány, určí se jejich obecná cena v době smrti zůstavitele částkou, která se rovná podílu akcie na čistém obchodním jmění akciové společnosti, určeném na základě účetní závěrky sestavené za období, v němž zůstavitel zemřel.

Holografní závěť je platným právním úkonem jen tehdy, byl-li v ní uvedený den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, napsán vlastní rukou zůstavitele. Vydá-li soud usnesení podle ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř., rozhoduje o tom, se kterým z dosavadních účastníků řízení o dědictví, mezi nimiž je spor o dědické právo, bude nadále jednáno jako s osobou, o níž lze mít důvodně za to, že je dědicem, popřípadě se kterým z dosavadních účastníků nadále nebude jednáno, neboť lze mít důvodně za to, že není dědicem. Řešení předběžné otázky, které je pro toto rozhodnutí významné (např. posouzení platnosti závěti), nemůže být vyjádřeno ve výroku tohoto usnesení, ale pouze v jeho důvodech.

Pokud řízení o dědictví po původním vlastníkovi věci, vydávané podle zákona č. 87/1991 Sb., bylo zastaveno podle ustanovení § 32 dříve platného zákona č. 95/1963 Sb., je podmínka předložení závěti v dědickém řízení (viz § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 87/1991 Sb.) splněna i v případě, že závěť byla předložena až v souvislosti s dodatečným projednáním dědictví podle ustanovení § 47 dříve platného zákona č. 95/1963 Sb. ohledně nově najevo vyšlého majetku, který byl ke dni úmrtí zůstavitele (původního vlastníka vydávané věci) v jeho vlastnictví. I podmínka předložení závěti v dědickém řízení musí však být jako podmínka vzniku nároku na vydání věci podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. splněna nejpozději do konce lhůty uvedené v ustanovení § 5 odst. 2 téhož zákona.

Měl-li zůstavitel v době úmrtí investiční kupón (jako součást registrované kupónové knížky), ale nevyužil ještě svého práva na koupi akcií určených k prodeji za kupóny, potom je sice tento investiční kupón předmětem dědictví po zůstaviteli a práva s ním spojená přejdou na dědice, ale v soupise aktiv dědictví se žádnou cenou neuvádí.

Není důvodem k neschválení dohody dědiců, kterou se vypořádali o dědictví (§ 482 o.z.), jehož předmětem je i dům po zůstaviteli, ta okolnost, že dohoda dědiců neřeší (např. dohodou o zřízení věcného břemene) otázku bydlení dědice (dědiců), jemuž (jimž) dům (podíl na něm) podle dohody nepřipadl, třebaže v něm dosud bydlel (bydleli).

Oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 403/1990 Sb. není náhradní dědička uvedená v závěti zemřelého vlastníka věcí, o jejichž vydání jde, když závětí ustanovená dědička se dožila smrti zůstavitele a dědila podle závěti po něm, avšak nedožila se už (na rozdíl od náhradní dědičky) účinnosti zákona č. 403/1990 Sb. (tj. 1.11.1990).