Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.05.2002, sp. zn. Ntd 133/2002, ECLI:CZ:VSPH:2002:NTD.133.2002.1
Datum: 10.05.2002 Sp. zn.: Ntd 133/2002 Vrchní soud v Praze
Datum: 10.05.2002 Sp. zn.: Ntd 133/2002 Vrchní soud v Praze
Datum: 13.12.2001 Sp. zn.: 15 Tvo 165/2001 Nejvyšší soud
Jestliže odvolací soud rozhodne podle § 31 odst. 1 tr. ř. o návrhu na vyloučení svého některého člena (popřípadě všech svých členů), pak s ohledem na zásady spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (uveřejněna pod č. 209/1992 Sb.) je nutno zabezpečit přezkum takového rozhodnutí, a proto je proti němu přípustná stížnost.
Datum: 13.12.2001 Sp. zn.: 15 Tvo 155/2001 Nejvyšší soud
Z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) vyplývá mimo jiné i požadavek, aby rozhodnutí soudu o uložení pořádkové pokuty bylo přezkoumáno soudem vyššího stupně, a to i tehdy, uložil-li pořádkovou pokutu odvolací soud. Stejně to platí i pro některé další případy, kdy se rozhodnutí odvolacího soudu významně dotýká osoby obviněného (např. rozhodnutí o vazbě).
Datum: 11.07.2001 Sp. zn.: 3 To 8/2002 Krajský soud v Českých Budějovicích
Má-li obviněný, jemuž je třeba oznámit usnesení, obhájce, doručí se stejnopis usnesení podle § 137 odst. 2 tr. ř. jen tomuto obhájci (nejde-li o případ uvedený v § 137 odst. 3 tr. ř.). Okamžik doručení opisu usnesení obhájci je pak rozhodný pro počátek lhůty k podání stížnosti. Doručí-li orgán činný v trestním řízení opis usnesení nadbytečně i obviněnému, nemá tato skutečnost pro běh lhůty k podání stížnosti žádný význam.*)
Datum: 28.01.2001 Sp. zn.: 5 To 55/2001 Vrchní soud v Praze
I. Soudní tajemnice, proti jejímuž usnesení podal obhájce stížnost, nemůže učinit rozhodnutí podle § 146 odst. 1 tr. ř. (formou tzv. autoremedury), i kdyby byly jinak splněny podmínky pro postup upravený v tomto ustanovení a v § 7 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy.
II. Stížnosti ustanoveného obhájce proti usnesení o výši jeho odměny a náhrady hotových výdajů učiněnému podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. nelze vyhovět postupem podle § 146 odst. 1 tr. ř. v případech, kdy stranou trestního řízení, jíž se změna původního usnesení dotýká, je odsouzený.
Datum: 02.05.2000 Sp. zn.: 8 To 517/2000 Krajský soud v Plzni
I. Obhájce obviněného, ustanovený či zvolený proto, že zastoupení obviněného obhájcem považuje orgán činný v trestním řízení za nutné, neboť vzhledem k duševním vadám obviněného má pochybnost o jeho způsobilosti náležitě se hájit (§ 36 odst. 2 tr. ř.), může vykonávat oprávnění uvedená v § 41 odst. 2, 3 tr. ř. jen se souhlasem obviněného. Proti vůli obviněného může takto postupovat teprve tehdy, bylo-li v příslušném řízení pravomocně rozhodnuto o zbavení způsobilosti obviněného k právním úkonům nebo o omezení této jeho způsobilosti.
II. Jestliže osoba, která není oprávněna k podání stížnosti, přesto stížnost podá, nemůže ji vzít účinně zpět ve smyslu ustanovení § 144 odst. 2 tr. ř. Takovou stížnost byť stěžovatel výslovně uvedl, že ji bere zpět, musí k tomu povolaný orgán zamítnout jako stížnost podanou osobou neoprávněnou.