Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Nelze-li v trestním řízení prokázat subjektivní stránku trestného činu proto, že rozpoznávací nebo určovací schopnost obviněného byla v době činu potlačena, avšak obviněný přitom byl ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zák. odpovědný za spáchání činu, je nutno čin kvalifikovat pouze podle znaků objektivní stránky trestného činu. Jsou-li však tyto znaky shodné u více trestných činů (např. u trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. a u trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák.), uzná soud obviněného vinným podle toho ustanovení trestného zákona, které je pro obviněného nejpříznivější.

Zastavit trestní stíhání podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. (dříve § 177 odst. 1 písm. e) zák. č. 141/1961 Sb.) může prokurátor až poté, když zjistí, že čin, který je obviněnému kladen za vinu, se skutečně stal. Nebrání-li pokračování v trestním stíhání některá skutečnost, uvedená v § 11 odst. 1 tr. ř., je povinností orgánů činných v trestním řízení zjistit objektivní pravdu, zejména, zda obviněný, i když je nepříčetný, čin, který by byl jinak trestným činem a který mu je kladen za vinu, vůbec spáchal.

Pro nepříčetnost není vyloučena trestní odpovědnost ve smyslu § 12 odst. 1 tr. zák. u pachatele, který spáchal trestný čin v mrákotném stavu, jestliže do tohoto stavu se sám přivedl požitím alkoholických nápojů a jestliže si přitom byl nebo mohl být vědom, že při jeho zdravotním stavu může požití alkoholu tento mrákotný stav vyvolat.