Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K otázce vypořádání mezi dědici podle § 483 o. z.

Ustanovení § 37 odst. 2 not. řádu sice umožňuje změnu rozhodnutí, jímž byla určena obecná cena majetku, výše dluhů a čistá hodnota dědictví, avšak může se tak stát jen na základě nových skutečností. K postupu státního notářství při zjišťování obecné ceny nemovitostí při projednávání dědictví.

K otázce zastoupení dědice spoludědicem při projednávání dědictví.

Účelem ustanovení § 30 not. řádu je, aby mohla být učiněna taková neodkladná opatření, která by v zájmu dědiců nebo společnosti vyloučila možnost poškození nebo ztráty majetku zůstavitele. Účelem tohoto ustanovení není, aby v řízení o projednání dědictví státní notářství řešilo spory dědiců o tom, jak mají užívat věci náležející do dědictví.

Věřitel zůstavitele není oprávněn podat odvolání do rozhodnutí státního notářství, jímž byla určená obecná cena majetku zůstavitele a výše dluhu a předlužení.

Podle § 75 zák. č. 55/1956 Sb. dávka sociálního zabezpečení, která se stane splatnou za života zůstavitele, se nestane součástí projednání dědictví, vyplatí-li se po smrti poživatele důchodu jeho manželovi, manželce, dětem, otci nebo matce, jestliže tyto osoby žily v době smrti ve společné domácnosti s oprávněným. Jestliže osoby takto oprávněné nežily s poživatele důchodu ve společné domácnosti, pak nelze dávku vyplatit těmto pozůstalým přímo mimo rámec řízení o projednání dědictví, ale jen dědicům v rámci projednání dědictví.

K platnosti závěti podle § 543 obč. zák. se vyžaduje výslovný projev zůstavitele, že listina obsahuje jeho poslední vůli nestačí projev konkludentní (spočívající např. v tom, že zůstavitel poděkuje svědkům závěti).