Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Podá-li poškozený odvolání proti výroku zprošťujícího rozsudku, jímž byl podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázán se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, jde o odvolání podané osobou neoprávněnou a proto je odvolací soud zamítne podle § 253 odst. 1 tr. ř.

Bylo-li odvolání podáno jen ve prospěch obviněného, je uložení dalšího druhu trestu (peněžitého trestu), který napadeným rozsudkem uložen nebyl, porušením zákazu reformace in peius (§ 259 odst. 4 tr. ř.).

Dojde-li ke změně rozhodnutí ve výroku o náhradě škody u jednoho z obžalovaných, který podal odvolání a prospívá-li důvod, pro který ke změně došlo, i spoluobžalovaným, je nutno ve smyslu § 261 tr. ř. změnit výrok o náhradě škody jich se týkající v jejich prospěch.

K výkladu ust. § 259 odst. 4 tr. ř. (264 odst. 2 tr. ř.) o tzv. zákazu reformace in peius v souvislosti s některými případy ukládání trestu odnětí svobody a trestu nápravného opatření. Nepodmíněný trest odnětí svobody je vždy přísnější než trest nápravného opatření. Přísnější je rovněž nepodmíněný trest odnětí svobody než trest odnětí svobody, jehož výkon je podmíněně odložen, třebas byl uložen v delší výměře. Porušením uvedeného zákazu není ani uložení delšího trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu místo kratšího nepodmíněného trestu odnětí svobody. Přísnějším trestem ve smyslu § 259 odst. 4 tr. ř. je takový trest, který v době jeho uložení zhoršuje postavení obviněného vzhledem k trestu, uloženému soudem prvního stupně před prvním odvoláním. K nejistým budoucím okolnostem, které mohou, ale nemusí modifikovat trest po jeho pravomocném uložení, není možno z hlediska tzv. zákazu reformace in peius přihlížet.

Pri zistení, že miestny ludový súd nebol k prejednaniu veci príslušný, je odvolací súd povinný postupovať podla § 34 odst. 2 zák. č. 38/1961 Zb. a nemôže včas podané odvolanie previnilého občana zamietnuť ako nedôvodné. Z ustanovenia § 35 zák. č. 38/1961 Zb. vyplýva, že odvolací súd postupuje pri rozhodovaní o odvolaní previnilého občana podla zásad ustanovenia § 261 tr. por. a ak je dôvod, na základe ktorého rozhodol odvolací súd v prospech previnilého občana, na prospech aj ďalšiemu previnilému občanovi, rozhodne vždy aj v jeho prospech. Miestny ludový súd je povinný skúmať, či konanie previnilého občana, ktoré ináč naplňuje znaky niektorého previnenia, uvedeného v zák. č. 38/1961 Zb., má závažnosť previnenia, a či neide len o priestupok podla zák. č. 60/1961 Zb., alebo či k náprave previnilého občana nepostačí výchovné pôsobenie spoločenských organizácií.

Odvolací súd v je viazaný ust. § 258 ods. 2 tr. por. a nemôže zrušiť celý výrok napadnutého rozsudku. Odvolací súd nemôže so zretelom na ust. § 254 ods. 1 tr. por. zamietnuť odvolanie prokurátora len preto, že sa nestotožnil s jeho námitkami a má za to, že napadnutý rozsudok je vadný z iných dôvodov. Pri zisťovaní, či skrátením cla boli naplnené znaky priestupku v odbore colnom, (§ 15 zák. č. 60/1961 Zb.) alebo či už došlo ku skráteniu cla, je súd povinný zisťovať výšku cla, ktoré by páchatel bol povinný zaplatiť. K naplneniu okolnosti podmieňujúcej vyššej tr. sadzby (§ 148 ods. 2 písm. a) tr. zák.) totiž, že čin bol spáchaný najmenej s 2 osobami, postačuje pri splnení mater. podmienky, uved. v § 88 tr. zák. Prechovávanie alebo hromadenie zlatých mincí naplňuje znaky priestupku vo fin. hosp. (§ 14 písm. b) zák. č. 60/1961 Zb.). Hromadenie zlata spôsobom uved. v § 116 ods. 2 písm. b) tr. zák. mohlo by byť postihnuté podla tohto ust. len vtedy, ak by išlo o zlato, ktoré nespadá pod rámec devízového monopolu, napr. hromadenie zlatých predmetov v množstve neprimeranom osobnej potrebe páchateľa a členov jeho rodiny. Povinnosť devízového tuzemca ponúkať Štátnej banke československej na kúpu devízové hodnoty v zmysle § 5 ods. 1 písm. b) zák. č. 107/1953 Zb. v znení vyhl. ministra financí č. 80/1958 Zb. vzťahuje sa tiež na cudzozemské platidlá, získané v cudzine špekulačným odpredajom tovaru.

Když odvolací soud z podnětu stížnosti prokurátora změní rozhodnutí soudu 1. stolice o propuštění obviněného z vazby, nastává povinná účast prokurátora při hlavním líčení, jakož i nutnost, aby obviněný měl obhájce [Pokud ovšem výslovně neprohlásil, že si ho nepřeje - § 217 odst. 2, písm. a) 3 tr. ř.] a to i tehdy, když soud 1. stolice před tím usnesením o přijetí obžaloby rozhodl, že účast prokurátora při hlavním líčení není povinná a obhajoba není nutná. V takovém případě je soud 1. stolice povinen podle § 207 tr. ř. učinit potřebná opatření k zajištění přítomnosti prokurátora a obhájce na hlavním líčení.