Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 07.10.1959, sp. zn. Cz 183/59, ECLI:CZ:NS:1959:CZ.183.1959.1
Datum: 07.10.1959 Sp. zn.: Cz 183/59 Nejvyšší soud ČSR
Datum: 07.10.1959 Sp. zn.: Cz 183/59 Nejvyšší soud ČSR
Datum: 29.09.1959 Sp. zn.: 7 Tz 70/59 Nejvyšší soud ČSR
Podla § 138 ods. 2 tr. por. so zretelom k § 2 ods. 8 tr. por. súd v dôvodoch rozsudku musí vždy uviesť, na základe ktorých dôkazov prišiel k skutkovým zisteniam, musí vykonané dokazovanie hodnotiť, musí uviesť, prečo neuveril určitým tvrdeniam buď obžalovaného, alebo svedkom, musí hodnotiť obhajobu obžalovaného a na základe týchto úvah potom dojsť ku konečnému záveru čo do viny obžalovaného v smere vznesenej obžaloby. Okrem toho súd musí v dôvodoch rozsudku rozviesť aj svoje právne stanovisko vo veci a uviesť, prečo videl v konaní obžalovaného naplnené zákonné znaky určitého trestného činu a uviesť svoje úvahy, ktorými sa riadil pri uložení ako hlavného, tak vedlajšieho trestu.
Datum: 25.09.1959 Sp. zn.: Co 1948/58 Krajský soud v Žilině
Datum: 23.09.1959 Sp. zn.: 6 Co 499/59 Krajský soud v Ostravě
Datum: 21.09.1959 Sp. zn.: 6 Tz 68/59 Nejvyšší soud ČSR
Pri rozhodovaní o nároku poškodeného na náhradu škody správa sa trestný súd predpismi občianskeho zákona, popr. ustanoveniami zák. č. 71/1958 Zb., o záväzkoch k náhrade škody spôsobenej zamestnancom porušením povinností z pracovného pomeru, pričom súd je oprávnený zaviazať obvineného zamestnanca k náhrade všetkej ním spôsobenej škody iba vtedy, ak by sa táto povinnosť nemala stanoviť podla pre obvineného priaznivejšieho ustanovenia § 6 ods. 3 zák. č. 71/1958 Zb. Z dobrodenia tohto zákonného ustanovenia vylučuje § 16 cit. zák. iba zamestnanca, ktorý spôsobil škodu úmyselne, alebo v opilosti, pričom za opilosť z hladiska ustanovenia § 16 ods. 1 zák. č. 71/1958 Zb. treba považovať už taký stupeň alkoholického opojenia, ktoré znamená zníženie duševných funkcií a celkovej pohotovosti, ktorých je treba pre bezpečné ovládanie motorového vozidla.
Datum: 18.09.1959 Sp. zn.: 21 Co 651/59 Krajský soud v Praze
Datum: 18.09.1959 Sp. zn.: 5 Tz 53/59 Nejvyšší soud ČSR
V případě, že obviněný byl již dříve odsouzen, je nejen pro posouzení otázky trestu, ale i pro posouzení, zda se dopustil trestného činu výtržnictví podle § 188 b) tr. zák., nutno zhodnotit závažnost předchozích odsouzení.
Trestného činu výtržnictví podle § 188 b) tr. zák. se dopouštějí především nepřátelské a protispolečenské živly, u nichž zjevná neúcta ke společnosti se projevuje výtržnostmi a hrubými neslušnostmi nebo i jinak, zejména jejich záporným postojem k práci, k pracujícím, k jejich společenským organizacím, k budovatelskému úsilí pracujících, k veřejnému životu. Právě tímto zaměřením, z něhož pak i výtržnické jednání pramení, se liší trestný čin výtržnictví od jiných trestných činů, např. podle § 187 odst. 1 tr. zák. a přestupků podle § 127 či § 85 odst. 2 písm. b) tr. zák. spr. Proto nelze bez dalšího z pouhého zjištění o vnějším průběhu neslušného nebo výtržnického jednání spolehlivě usoudit, že výtržnické jednání svědčí o zjevné neúctě pachatele vůči společnosti a že právě tímto jednáním měla být tato neúcta projevena.