Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Vážnost důvodů jen občasného využívání bytu nebo neužívání bytu ve smyslu § 184 písm. d) o. z. musí být posuzována především z objektivního hlediska.

Po zrušení práva společného užívání bytu manžely podle § 177 o. z. náleží osobní právo užívání bytu podle § 152 a násl. o. z. jen tomu z rozvedených manželů, který byl určen za dalšího uživatele bytu jeho osobní právo užívání bytu je ovšem dočasně omezeno právem druhého z rozvedených manželů, který je oprávněn užívat byt po určitou dobu podle § 186 odst. 3 o. z. Poněvadž rozvedený manžel, který nebyl určen za dalšího uživatele bytu, nemá ani se zřetelem na § 186 odst. 3 o. z. osobní právo užívání bytu, ale toliko právo na bydlení v bytě po určitou dobu, nevzniká v žádném případě - a to ani dočasně - právo společného užívání bytu podle § 172 o. z. Jestliže by se za tohoto stavu neshodli rozvedení manželé na rozsahu a způsobu faktického užívání bytu, mohlo by být rozhodnuto soudem k návrhu jednoho z nich podle § 174 o. z. jen s použitím § 496 o. z.

K právnej povahe užívania miestnosti v provizórnej ubikácii postavenej na prechodné ubytovanie pracovníkov. Bez vykonania potrebných dôkazov nemožno vopred vylúčiť, že by k získaniu práva osobného užívania služobného bytu mohlo dôjsť i v budovách určených na prechodné ubytovanie. 

O pridelení náhradného bytu žalovanej by bolo možné uvažovať len vtedy, keby bolo nepochybne zistené, že žalovanej vzniklo právo užívať služobný byt. V prípade, že by bolo zistené, že nejde ani o právo osobného užívania služobného bytu ani iných miestností, ale o poskytnutie ubytovacej služby v miestnostiach určených na prechodné užívanie podla § 300 o. z., potom nie je zákonného nároku na pridelenie náhradného bytu alebo zabezpečenie náhradného ubytovania po uplynutí dohodnutej doby.

Povinnosť hradiť sťahovacie náklady by prichádzala do úvahy len vtedy, keby súd zrušoval žalovanej právo osobného užívania k bytu trvale určenému na ubytovanie pracovníkov organizácie podla § 184 písm. a) o. z.

Dohoda podle § 155 odst. 1 o. z. není neplatná, není-li uzavřena v písemné formě.

O rozhodování podle ustanovení § 177 o. z. může jít jen v případě, že účastníci mají resp. měli k bytu, popř. jeho části (§ 394 odst. 3 o. z.), právo společného užívání. K správnému právnímu posouzení věci je třeba zabývat se i tím, zda jde o byt v rodinném domku a jaký je právní důvod užívání bytu. Právním důvodem užívání bytu v rodinném domku ženatým (vdaným) dítětem vlastníka rodinného domku nemusí být vždy jen právo osobního užívání bytu.

Je třeba rozlišovat mezi právem na přidělení družstevního bytu, jež vzniká podle § 154 odst. 2 o. z. splacením členského podílu, a právem osobního užívání družstevního bytu, resp. právem společného užívání družstevního bytu manžely, jež vznikají podle § 155 odst. 1 o. z. uzavřením dohody o odevzdání a převzetí bytu a skutečnostmi uvedenými v § 175 odst. 1 a § 176 odst. 1 a 2 o. z.

Rozhodnutí o povinnosti k náhradě stěhovacích nákladů v případě zrušení práva užívání bytu v rodinném domku je z pravomoci soudu vyňato. 

Příslušným k rozhodování o této povinnosti je národní výbor.