Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Jestliže byl odsouzený z trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, nelze považovat trest za vykonaný dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění, pokud nebylo podle § 64 odst. 1 tr. zák., rozhodnuto, že se v podmíněné lhůtě osvědčil. Odsuzuje-li soud podmíněně propuštěného pachatele před uplynutím zkušební doby pro další trestný čin spáchaný ve zkušební době, musí při výměře trestu přihlížet k ustanovení § 36 odst. 1 tr. zák. tak, aby trest odnětí svobody, který má být uložen, nepřesáhl spolu s dosud nevykonaným zbytkem předchozího trestu odnětí svobody patnáct let. Zda předchozí, dosud neodpykaný trest odnětí svobody nebo jeho zbytek bude či nebude vykonán, řeší soud samostatně jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř.

V řízení o zrušení práva užívání bytu zahájenému k návrhu národního výboru nutno přibrat organizaci spravující bytový majetek jako účastníka řízení.

Rozhodnutie, ktorým bolo uloženo povinnej, aby trpela postavenie plotu, možno vykonať len spôsobom uvedeným v § 351 o. s. p.

Posouzení předběžné otázky nemůže být v žádném případě vyjádřeno formou výroku, nýbrž se může projevit jen ve způsobu rozhodnutí o návrhu ve věci samé a může být uvedeno jen v důvodech rozhodnutí.

U prověřovaných okresních soudů není při rozhodování o trestných činech ublížení na zdraví podle § 221 a § 222 tr. z k. věnována vždy dostatečná pozornost zjišťování a objasňování zákonných znaků "ublížení na zdraví" a "těžká újma na zdraví". Není doceňován význam rozhodování o náhradě škody v adhezním řízení. Soudy nevěnují otázkám náhrady škody v adhezním řízení náležitosti pozornost a řešení těchto otázek v trestním řízení se vyhýbají.

Při zkoumání zavinění pachatele ve smyslu § 5 písm. a) tr. zák. nestačí pouhé zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale nutno zjišťovat všechny skutečnosti, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit, že bez přiměřených důvodů spoléhal, že porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nezpůsobí. K posouzení přiměřenosti jeho důvodů nutno přistoupit z hlediska zkušeností pachatele a ostatních okolností případu. Skutečnost, že pachatel zakázal poškozenému určité jednání, které mohlo vést k jeho poškození, samo o sobě nestačí k závěru o nevině pachatele.

Pokud devizový tuzemec kupuje od cizinců valuty, jedná proti předpisům o dev. hospodářství. Pro výpočet dev. škody rozhodné pro posouzení, zda jde o přestupek ve fin. hosp. podle § 14 písm. b) zák. č. 60/1961 Sb. nebo o tr. čin ohrožení dev. hosp. podle § 146 tr. zák., je rozhodující, jak devizový tuzemec s nezákonně nabytými valutami naloží. Pokud devizový tuzemec koupil cizozemské peníze za kurzovní hodnotu a pak je rovněž za kurzovní hodnotu nabídl Státní bance nebo směnil na jiném příslušném místě, (§ 5 odst. 2 vyhl. č. 6/1963 Sb.) nejde o trestný čin. Jestliže devizový tuzemec zaplatil cizinci za cizozemské peníze částku převyšující kurzovní hodnotu a pak je nabídl Státní bance nebo je směnil u míst k tomu příslušných, je dev. škodou pouze rozdíl mezi peněž. částkou, kterou by získal cizinec při legální směně a mezi částkou, která byla cizinci za cizí valuty vyplacena. V posledně uvedeném smyslu je třeba posuzovat vznik devízové škody pri protipr. vývozu česk. peněz do ciziny a jePubl.směnu za valuty.