Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K výkladu ustanovení § 221 odst. 1 tr. zák.: Pracovní neschopnost a její trvání, i když je důležitým kritériem při posuzování charakteru poranění, není jediným z rozhodujících kritérií. Skutečný charakter poranění je proto nutno zkoumat i na podkladě dalších okolností, zejména toho, jakými příznaky, bolestmi nebo obtížemi, v jaké intenzitě a po jakou dobu se poranění poškozeného projevovalo, jaké lékařské ošetřování si vyžádalo, jaké potíže měl poškozený a zda tyto potíže odpovídaly lékařskému nálezu (viz též rozhodnutí pléna Nejvyššího soudu, uveřejněné pod č. II Sbírky rozhodnutí roč. 1965 č. 7 - 8).

Existence nároku pozůstalých podle § 13 odst. 1 zák. č. 30/1965 Sb. je závislá na tom, že zemřelý poskytoval, nebo byl povinen poskytovat, výživu pozůstalým na rozdíl od dřívější právní úpravy podle § 10 odst. 4 zák. č. 150/1961 Sb. nevyžaduje se však odkázanost výživou na výdělek zemřelého.

Důvodem pro vrácení věci prokurátoru k došetření podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. je též skutečnost, že v přípravném řízení nabyl náležitě objasněn následek trestného činu.

K výkladu pojmu odkázána na manžela výživou podle § 30 odst. 8 zák. č. 101/1964 Sb.

O úmyslné trestné činy téže povahy ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. jde tehdy, když je mezi spáchanými trestnými činy vnitřní spojitost, ukazující záporný pachatelův vztah k určitému společenskému zájmu trestním zákonem chráněnému. Nevyžaduje se proto, aby šlo o tytéž trestné činy, kvalifikované podle téhož zákonného ustanovení. Rovněž pojem soustavné trestné činnosti, jíž si pachatel opatřuje po delší dobu alespoň zčásti zdroj příjmů (§ 89 odst. 4 tr. zák.) nelze chápat jen jako opakování a pokračování v témže trestném činu, ale i páchání různých trestných činů, z kterých má pachatel alespoň zčásti zdroj příjmů. V tomto případě jsou všechny tyto trestné činy spáchány výdělečně a nelze uznat za výdělečně spáchaný jen jeden z nich.

Při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá soud zda a v jaké míře plnil povinný oprávněnému; okolnosti tohoto rázu mohou být hodnoceny jen v případě řízení o zastavení výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 268 o. s. ř.

Při rozhodování o tom, zda a za jakých podmínek lze uložit rodičům povinnost trpět, aby se jejich dítě stýkalo s jinou osobou, která nežije s nimi ve společné domácnosti, jíž dítě není svěřeno do výchovy a která nemá na styk s dítětem právní nárok, nutno vycházet z toho, že tu jde o omezení rodičovských práv rodičů, které může soud vyslovit jen z důvodů, uvedených v § 44 odst. 1 a 2 zák. o rod.